top of page

Úspěch a autenticita patří k sobě, zaznělo v debatě výjimečných žen finančního světa

Co lze v životě považovat za úspěch? Otázka, na kterou může být tisíc odpovědí, protože je vlastně velmi osobní. Zajímavé pohledy nabídly úspěšné ženy finančního světa během akce, kterou v Praze pořádala agentura Bloomberg spolu s projektem FinŽeny. Jejich odpovědi se pak pozoruhodně protnuly radami, jak úspěchu dosáhnout. Pozvání do debaty přijaly Ganna Pidgorna, která má ve finanční skupině UNIQA na starosti zaměstnance, značku a udržitelnost, Lenka Kejíková, šéfka životního a zdravotního pojištění v Generali České pojišťovně a Georgia Salagean, finanční ředitelka v UniCredit Bank.


Bloomberg - FinŽeny Women in Finance

"V mém profesním životě považuji za úspěch, když můžu využít své schopnosti a svůj talent k tomu, abych něco posunula dál," řekla Lenka Kejíková. Nemusí jít přitom vždy o radostnou záležitost. Nedávno například dospěla k rozhodnutí ukončit projekty jednoho z podřízených týmů, protože nebyly schopny generovat firmě hodnotu adekvátní investicím, které vyžadovaly. "To je samozřejmě velmi smutný příběh jak pro společnost, tak pro lidi. Ale chápala jsem to jako úspěch, protože jsme udělali tvrdé nepopulární rozhodnutí, které pro  tým bude znamenat nový začátek. Kolegové díky tomu budou moct začít pracovat na projektech s větším potenciálem," přiblížila svůj přístup Lenka. V osobním životě zase vždy považuje za úspěch, když se jí podaří překročit některé své hranice.


Zajímavý postoj má k úspěchu Ganna Pidgorna, kterou jako první napadla možnost žít autentický život a být sama sebou. A to znamená být sama se sebou v pohodě jak v práci, tak v osobním životě. "Je snadné si to takto říct, ale někdy je těžké to žít, nicméně to je ideál, který bych si stanovila jako cíl, k němuž se snažím směřovat," uvedla Ganna.


A co by panelistky poradily ženě, která ve financích začíná a chce dosáhnout podobného kariérního úspěchu a postavení jako ony? Podle Georgie Salagean je základem věřit, že má člověk schopnost vybudovat si svou vlastní cestu k překonání výzev, a také využít příležitosti. "Ale je třeba se tím opravdu důsledně řídit," podotkla.

Lenka Kejíková měla podobné doporučení – zůstat autentický. Někdy totiž podle ní lidé s velmi ambiciózními cíli sami sebe ohýbají, aby dosáhli svého. "Myslím, že je lepší nedržet se příliš té ambice. Raději se snažte najít svůj vlastní způsob, jak být stále autentický a šťastný," uvedla.


Navázala na ní Ganna s tím, že důležité je znát své silné stránky a stavět na nich. A pak přidala krásný dovětek: „Usmívejte se, pokud to jde. Ať se stane cokoli, je to život a přináší vzestupy a pády. Tak se usmívejte co nejvíc, věřte si a neberte to příliš vážně".


Občas si ale člověk věřit přestane a dolehne na něj syndrom podvodníka, tedy pocit, že zastává roli, na niž nemá. Ganna přiznala, že ji to provázelo hlavně v počátcích kariéry a tehdy jí hodně pomohla důvěra nadřízených a vedení firmy, ale také soustavné rozvíjení vlastních znalostí a schopností. Při přebírání nové agendy, v níž se stávala opět začátečnicí, se pak podle ní osvědčilo obklopit se znalými lidmi, kterým lze věřit. Zjednodušeně řečeno lékem může být důvěra vnější, když se nedostává té vnitřní.


"Myslím, že je naprosto normální, že vás ve vedoucí pozici občas takový pocit přepadne. Ale musíme přijmout, že nemůžeme kontrolovat všechno, stejně jako nemůžeme vědět všechno," uvedla Georgia. Základním řešením je podle ní neutápět se v pocitu nejistoty a hledat podporu. Osobně jí funguje návrat mezi lidi blízké a důvěryhodné, s nimiž si může otevřeně promluvit a nalézt ujištění, že je tam, kde je, z dobrých důvodů. 


Lenka podle svých slov syndromem podvodníka netrpívá a má pro to své vysvětlení. Od počátků kariéry totiž nikdy nezažila pohodlí, že by ji někdo učil, jak danou práci dělat. Vždy byla takzvaně hozena do vody, takže se naučila, že si musí sama najít cestu, jak se se svými úkoly vypořádat. Když potom přicházely opravdu velké a zcela nové výzvy, tak si vždy jen připomněla, že už se jí to párkrát v životě stalo, a vždy si poradila.


Ve vedoucí roli člověk občas může ztratit sebedůvěru, mnohem častěji se ale pravděpodobně setká s odporem při prosazování nových řešení. "Mám pro to vlastně velmi jednoduché zásady, jako je efektivní a jasná komunikace. Pak se snažím aktivně naslouchat i druhé straně, ale s vědomím, že nakonec je třeba rozhodnout," řekla Georgia. Z dlouhodobého hlediska je ale podle ní zásadní práce na firemní kultuře a hodnotách, aby se na nich lidé ve firmě shodovali a drželi se jich. Georgia vidí jasné dělítko mezi tím, když odporuje někdo, kdo sdílí stejné hodnoty a dívá se stejným směrem, a když je to někdo, kdo se se zbytkem týmu na základních hodnotách neshoduje. V prvém případě se totiž vyplatí komunikovat a vyjasňovat si stanoviska, zatímco ve druhém to může být ztráta času.


Odpor spolupracovníků nás ale může i pohánět. "Kdyby to bylo snadné, nebyla by to zábava. Odpor je pro mě vždy motivace k tomu, abych našla lepší způsob, jak témata sdělit kolegům a jak je přesvědčit, že to budou změny správným směrem," řekla Lenka. Překážky prostě často bývají požehnáním, protože nás nutí hledat lepší verze sebe sama.


 

Fotografie z akce najdete ZDE.


Комментарии


bottom of page