top of page

Barbora Cvinerová: Brzký návrat do práce po porodu pro mě bude extrémní výzvou

Barbora Cvinerová působí v KPMG Legal jako advokátka specializující se pracovní právo a problematiku zaměstnávání cizinců. V rozhovoru s expertkami zařazenými mezi 131 inspirativních žen ve světě financí popisuje, že vnímá skloubení náročné práce a péče o malé dítě jako nevděčné. “I když mám velkou podporu rodiny, je to opravdu velmi náročné,” říká. Tvrdí také, že ženy, které úspěchu dosáhly, by měly aktivně podporovat mladší nebo kariérně juniornější kolegyně. “Někdy mám pocit, že ženy navzájem spolupracují hůře než muži,” dodává. Přiznává také, že je pro ni těžší umět se ocenit za dobré, ale ne perfektní výsledky.

 

Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?

Skloubení časově náročné práce v advokacii s péčí o malé dítě. I když mám velkou podporu rodiny, je to opravdu velmi náročné. A také nevděčné – ať se snažím sebevíc, podat stoprocentní výkon v obou těchto oblastech současně prostě nejde. Toto téma je pro mě velmi aktuální. Čekám druhé dítě a opět bych se ráda brzy vrátila do práce, což pro mě bude extrémní výzvou.


Patříte ke skupině 131 inspirativních žen ve světě financí. Čím byste vy osobně chtěla inspirovat své okolí?


Poctivým a zodpovědným přístupem k práci. Podporou týmu a spolupráce – nemám ráda, když se sledují výlučně osobní zájmy. Nedělám věci proto, abych se zalíbila, ale věci, ve kterých vidím smysl.


Máte (a měla jste) kolem sebe dostatek ženských vzorů? A jsou pro vás třeba?


Pro mě vždy byla a je inspirací moje maminka a starší sestra. Vzhlížela jsem k jejich úspěchům, chtěla se jim vyrovnat, a to mě hnalo dopředu – ve škole i později v kariéře. Myslím, že ženské vzory jsou určitě potřeba. Nejsem zastánkyní genderových témat, nepovažuju se za feministku, ale je pravda, že ženský svět má řadu specifik, k jejichž zvládnutí ženské vzory pomáhají.

Jak hodnotíte celkové zastoupení žen v oboru, ve kterém působíte?


Věnuji se pracovnímu právu a problematice zaměstnávání cizinců, kde je zastoupení advokátek poměrně hojné. Celkově v oblasti HR působí především ženy. Co se ale týká advokacie samotné, muži jsou ve velké převaze. Je to určitě dáno časovou náročností profese ve spojení s tím, že ženy zpravidla mají na starosti děti a domácnost. Ale i v advokátních kancelářích už se více dbá na work-life balance, čímž se, doufám, příležitosti žen a mužů budou stále více přibližovat.


Co je podle vás třeba udělat pro to, aby se mohly ženy ve světě financí častěji prosadit i na nejvyšších pozicích?


Ženy, které úspěchu dosáhly, by měly aktivně podporovat mladší nebo kariérně juniornější kolegyně. Někdy mám pocit, že ženy navzájem spolupracují hůře než muži. Například některé úspěšné ženy nechtějí podávat pomocnou ruku, protože pro ně samotné byla cesta nahoru náročná a těm mladším to „nechtějí dát zadarmo“. Zastoupení žen a mužů na vrcholných pozicích není vyvážené a nemyslím si, že je to proto, že by ženy byly méně schopné. Jen mají na cestě více překážek. Ženy, které je dokázaly překonat, by měly pracovat na jejich odstraňování pro své nástupkyně.


Ale je řada dalších věcí, které by pomohly – například větší zájem státu usnadnit matkám návrat do práce, třeba zřízením více školek nebo větší finanční podporou dětských skupin; nebo boj proti předsudkům – ve společnosti stále panuje přesvědčení, že žena má být s dítětem aspoň tři roky doma, pokud to nedělá, je sobecká kariéristka. Pokud žena na 3 roky vypadne z pracovního cyklu, předstihne ji řada méně schopných mužů, kteří si svůj postup na její úkor „vysedí“.


Jaké vlastnosti, které máte, jsou pro vaši profesi nejpraktičtější? A jsou vlastnosti, které se naopak snažíte spíše upozaďovat?


Řekla bych, že nejspíš vyvážení efektivity a preciznosti, time-management, schopnost rozhodovat se, neustále se učit a pracovat na sobě. Chtěla bych se umět zbavit touhy po vždy dokonalých výsledcích. Kladu si na sebe moc velké, často nesplnitelné cíle. Je pak pro mě těžší umět se ocenit za dobré, ale ne perfektní výsledky.


Jak hodnotíte nastavení mateřské a rodičovské dovolené v Česku?

Myslím si, že by systému prospěly výraznější změny. Podle mě dětem, matkám ani společnosti neprospívá, když je žena s dítětem až do 3 let doma. Na druhou stranu rozumím tomu, že soukromé školky nebo chůvy jsou velmi drahá záležitost, a ne každý si je může dovolit. Myslím si, že státní finanční podpora matek by měla být výrazně vyšší, ale poskytovaná kratší dobu. Zároveň je potřeba výrazně hustší síť státních jeslí a školek. Také se mi nelíbí významné znevýhodnění matek, které jsou osobami samostatně výdělečně činnými oproti matkám – zaměstnankyním, např. OSVČ mají výrazně nižší mateřskou a nemají nárok na ošetřovné. A celkově nedostatečná podpora vysokopříjmových matek, které platí vysoké pojištění, od státu potřebují podporu zpravidla právě jen v době mateřství, ale jejich mateřská je disproporčně nízká.


Je podle vás vhodné více podporovat muže v tom, aby využívali rodičovské dovolené?

Mám za to, že model, kdy pečující osobou je výhradně matka, neprospívá rodičům a už vůbec ne dítěti. Určitě bychom měli otce podporovat v čerpání rodičovské nebo nabízet flexibilnější pracovní režimy, které jim umožní zapojit se do péče o dítě intenzivněji, než jen večer po práci nebo o víkendu. Za mě je nejvhodnějším řešením kombinace částečných úvazků obou rodičů, kteří se v péči střídají. Oba tak získají prostor věnovat se dítěti a zároveň se mohou realizovat i v kariéře. Myslím, že spousta mužů by se do péče o děti ráda zapojila více, ale bojí se toho. Ať už kvůli očekávanému nepochopení společnosti nebo negativnímu dopadu na kariéru. Doufám, že se v tomto vnímání brzy zásadněji posuneme.


Je podle vás cestou k rovnému odměňování mužů a žen zveřejňování mezd na konkrétních pozicích?

Obecně jsem velmi proti zatěžování zaměstnavatelů dalšími administrativními povinnostmi. Už teď je pracovní právo na zaměstnavatele nepřiměřeně přísné. Ale tento krok podle mě má smysl. Neopodstatněné nerovnosti v odměňování mužů a žen stále přetrvávají. Asi není jiná efektivní cesta, jak s tím bojovat.


Dá se na českých školách získat odpovídající vzdělání, které vás připraví pro cestu na vrchol finančního světa?

Určitě. Já sama jsem studovala jen v Česku. Nemyslím si, že cokoli je v zahraničí, je nutně lepší. Určitě je spousta prostoru pro zlepšení, ale myslím si, že obecně v Česku máme kvalitní vzdělávací systém. Ale nedá se spoléhat jen na něj. Pokud člověk chce uspět, musí na sobě pracovat nad rámec toho, co od něj vyžadováno pro to, aby úspěšně absolvoval. I kreditní systémy na vysokých školách tomu jdou naproti – student si může vybrat, jestli si zapíše předmět, který je snadný, nebo náročný předmět, který mu dá více. Moc s tím ale nekoresponduje přístup některých rodičů, pro které jsou zásadní známky a ne znalosti, což děti samozřejmě ovlivňuje. Celkově si myslím, že podpora vzdělání ze strany rodičů je zásadní – v mém případě to tak rozhodně bylo. Někteří učitelé nedokáží v dětech vzbudit dostatečný zájem.


Barbora Cvinerová je advokátka KPMG Legal specializující se pracovní právo a problematiku zaměstnávání cizinců. Věnuje se komplexnímu pracovněprávnímu poradenství včetně HR due diligence, podpory zaměstnavatelů při nastavování odměňovacích schémat, restrukturalizacích a řešení problematických pracovněprávních vztahů, vysílání zaměstnanců či specifik pracovněprávních vztahů se zahraničním prvkem.



Commentaires


bottom of page