Ředitelka Centra pojištění odpovědnosti za pracovní úrazy ve společnosti Kooperativa Irena Machátová byla u samotného vzniku pojišťovny v roce 1993. Její snahou je rozvíjet tuto oblast pojištění se zaměřením na kvalitní správu výběru pojistného a zejména na rychlou, empatickou a spravedlivou likvidaci pojistných událostí. „Ani po dlouhých letech praxe v oboru nemůžu nikdy říct, že už všechno vím a znám. Pořád se musím vzdělávat, sledovat judikaturu, vývoj legislativy a zavádět nové poznatky do praxe,“ říká manažerka, která byla v loňském roce zařazena do přehledu 131 inspirativních žen ve financích projektu #FinŽeny.
Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní výzva?
Největší dosavadní výzvou pro mě bylo, když mi na jaře roku 1992 zavolal bývalý kolega s otázkou, zda nechci jít pracovat do nově vzniklé pojišťovny Kooperativa, která bude konkurovat jediné pojišťovně na tehdejším trhu. Po 12 letech v pozici podnikové právničky jsem učinila tento krok „do neznáma“ a pustila jsem se do dobrodružství, které se nyní nazývá startup. Tehdy jsme toto slovo ještě neznali, ale byli jsme mladí, plní nadšení něco nového vybudovat na zelené louce a nebáli jsme se nových výzev. Jestli se nám to povedlo, posuďte sami. Hlavní krédo mého života je mít odvahu, nebát se nových věcí a věřit tomu, co dělám.
Jakou nyní před sebe stavíte významnou metu?
Najít správného nástupce, kterému bych předala vybudované Centrum likvidací pojistných událostí pracovních úrazů a nemocí z povolání. Běh času je neúprosný a spravedlivý.
Co vás nejvíce motivuje ve vašem pracovním životě?
Největší motivací pro mě je, že ani po těch dlouhých letech praxe v oboru nemůžu nikdy říct, že už všechno vím a znám. Pořád se musím vzdělávat, sledovat judikaturu, vývoj legislativy a zavádět nové poznatky do praxe. Učit se stále se vyvíjejícím technologiím, automatizovat a zefektivňovat procesy likvidací.
Jak podporujete rozvoj ženského leadershipu ve svém pracovním prostředí?
Naše likvidační centrum je záležitost žen, máme zde jen jednoho muže. O to více se musíme prosazovat navenek v rámci spolupráce s jinými útvary pojišťovny i ve vnějším profesním světě. Proto je třeba klást důraz na vzdělávání, umožnit kolegyním účast na odborných kurzech, zapojovat je aktivně do přednášek na konferencích o problematice odškodňováni pracovních úrazů a nemocí z povolání, které známe z praxe. Důležité je být odborníkem ve své profesi, a to se nám zjevně daří. Z těch nejschopnějších a nejaktivnějších se stávají přirození lídři, kteří jsou pak uznáváni i v pracovním kolektivu. Z nich se vybírají adepti na vedoucí pozice.
Jak jste se naučila pracovat se stresem?
Byla to dlouhá a někdy strastiplná cesta, vše stihnout a nezbláznit se z toho. Je třeba si v hlavě nastavit priority a naučit se delegovat práci. U toho je potřeba překonat představu, že tak dobře jako já to nikdo neudělá. A po zavření notebooku a dveří v kanceláři je rozhodně nutné umět vypnout a přeladit se na program rodina a já. Není to jen klišé, je to nutnost. Uvědomit si, že rodina je základ. Pokud jsem šťastná a spokojená v osobním životě, promítne se to i do toho profesního a vše půjde lépe. Každý si musí najít svůj způsob odreagování. Já jej našla u svých vnoučátek a na zahradě, kde úplně vypnu hlavu a dotyk s hlínou mě uklidní. A spousta květin.
Jak velkou roli hraje v přístupu k vaší práci empatie?
Projevit lidskost a empatii není projevem slabosti, ale síly. Je třeba druhé vnímat a naslouchat jim, projevit účast a podat pomocnou ruku v době, kdy prožívají nějaké těžší období. Vždy se mi to vrátilo v pozitivním v duchu přísloví „jak se do lesa volá…“ Vždy to upevnilo důvěru a semknutost kolektivu, ochotu si navzájem pomoci a loajalitu s firmou, která není lhostejná. V průzkumu hodnocení spokojenosti ve firmě byl náš kolektiv na jednom z předních míst a byl označen jako „ostrov pozitivního myšlení“.
Jak se stavíte k profesním výzvám? Vyhledáváte si je? Nebo si spíše vyhledávají výzvy vás?
Nikdy jsem o tom takto nepřemýšlela. To prostě přináší život. Začínala jsem jako likvidátorka odpovědnostních škod, pak přišla nabídka, zda nechci být disponent, tak proč ne. Když se ukázalo, že mám schopnosti vést lidi, tak jsem měla možnost řídit likvidace jak majetku, tak i zákonného pojištění na celé Moravě. Pak přišla nabídka vést Centrum zákonného pojištění, tak vzhůru pracovat na tom, co jsem v roce 1993 zaváděla do praxe. Nikdy jsem neusilovala o získání vyšší funkce, nabídky na ně přišly samy vývojem mých profesních dovedností.
Pokud spolupracujete s nastupující generací, v čem vidíte její lepší připravenost pro úspěšnou profesní dráhu ve světě financí? A v čem naopak jistý deficit?
Obklopit se mladými lidmi ve vyváženém poměru k nám „starším“ je velmi prospěšné a osvěžující. Mladí přinášejí elán, nadšení a odvahu něco vytvořit. Mají k tomu všechny předpoklady, které jim studium dalo – ovládání nových technologií a teoretické znalosti. Je třeba toho využít, uchopit to a dát jim prostor. Někdy jsou netrpěliví a ztrácejí zápal, pokud se vše nevyvíjí podle jejich představ. Je třeba je povzbudit, ukázat cestu, že to není marné. Když překonají „svou horu“, pak lépe spolupracují a získávají jistotu. Důležité je udržovat respekt navzájem – mladí a starší. Nepodceňovat ani nepřeceňovat.
Jaké aktivity vám pomáhají udržet si energii pro náročné profesní období?
Jako městský člověk, který celý den sedí v kanceláři, potřebuji čas od času vyrazit do přírody. Nejen do své zahrady, která mi pomáhá každodenně. Myslím tím vyrazit do hor, nadechnout se, vyšlapat nějaký ten kopec a rozhlédnout se po naší krásné zemičce a nechat se naplnit hormony štěstí a radosti, že jsem to ještě vyšla a je tu tak krásně.
Commentaires