top of page

Jitka Volná: Naše vlastnosti nejsou jen bílé nebo černé, jsou to odstíny šedi

Ve své profesi ocení zejména schopnost prioritizovat, řídit svůj čas, umět říkat ne, ale také odolnost umožňující překonat nepříznivé období nebo umění nacházet smysl ve věcech, které dělá. Jitka Volná je expertkou na životní pojištění a v České podnikatelské pojišťovně vede jeho vývoj. V rozhovoru pro #Finženy mimo jiné říká, že žádnou ze svých vlastností neupozaďuje, protože s každou se dá pracovat a rozvíjet ji pozitivním směrem. Prozrazuje také, čím by chtěla inspirovat své okolí, jak může život změnit jeden leták, nebo proč se člověk nemá srovnávat s jinými, ale se svou včerejší verzí.

 

Proč jste si vybrala práci ve finančnictví?

Několikrát se mi v životě stalo, že mé další kroky nasměrovala náhoda. Pamatuji si, že jsem se během studia na střední škole vrátila z vyšetření od ortopeda, který mi po úraze léčil levé koleno. Vešla jsem přímo do vyučování. Náš třídní profesor zrovna rozdával „letáky“ na studium finanční a pojistné matematiky na Matematicko-fyzikální fakultě Univerzity Karlovy. Matematika byl můj nejoblíbenější předmět a spojit ho se světem financí a pojištění mi přišlo zajímavé a prakticky využitelné. Rozhodla jsem se v mžiku. Na jinou vysokou školu jsem ani přihlášky nepodávala. Říkala jsem si, že pokud to má být ten správný obor pro mě, na studium se dostanu.

Dnes jsem za to ráda. Životní pojištění se stalo mou srdeční záležitostí. Mrzí mě, že poslední dobou nemá dobrý mediální obrázek. Za mě správně nastavené životní pojištění dokáže zajistit jednotlivce nebo rodinu v případě, že se skutečně něco vážného stane. Poskytne finance na překlenutí problematického období. Díky tomu má své nezastupitelné místo v makroekonomickém měřítku fungování našeho státu.


Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?

No, s nadsázkou by se dalo říci, že výzev mě potkalo několik. První bylo narození mé starší dcery v polovině studia na Matfyzu. V té době jsem se zrovna rozhodovala přestoupit na Vysokou školu ekonomickou. Zůstala jsem ale na Matfyzu. Nedovedla jsem si představit, jak bych s malým mimčem zvládla přechod do nové školy, kde jsem nic a nikoho neznala. Studiu jsem se věnovala každý den od časných ranních hodin, abych se přes den mohla plně věnovat dceři. Nakonec jsme to spolu obě zvládly.

Další výzvou bylo spojení mateřství a práce zároveň. Pozice manažerky vývoje tvorby produktů životního pojištění mi byla nabídnuta, když starší dceři bylo pět let. A do roka a půl jsem otěhotněla znovu. Začala jsem pracovat, když mladší dceři bylo asi pět měsíců. Vlastně hned s přechodem na rodičovskou „dovolenou“. Hodně mi v tomto pomohla moje maminka a můj partner.

Nutnost sladit práci a rodinu mi přinesla mnoho nových dovedností a seberozvoje. Třeba schopnost prioritizace, plánování času, umění říci ne.


Jakou nyní před sebe stavíte významnou metu?

Pracovní mety jsou dané. Třeba implementace legislativy tak, aby měla přidanou hodnotu pro klienta a ideálně i pro veřejnost jako takovou. Snažím se, aby úpravy, které chystáme – ať produktové nebo procesní – poskytly klientovi širší pomoc nebo lepší službu.

A v osobním životě? Vystudovala jsem matematiku, hodně mě ale zajímá i psychologie. Fascinuje mě, jak funguje lidský mozek, kolik rozhodnutí je ovlivněno našim podvědomím a okolními spouštěči, které si možná ani neuvědomujeme. Ráda bych se v této oblasti vzdělala více. Starší dcera, která psychologii vystudovala, mi doporučuje zajímavé knížky a podcasty. Aktuálně si hledám kurz v oblasti komunikace, který by mé schopnosti mohl posunout „o další level“.

Patříte ke skupině 131 inspirativních žen ve světě financí. Čím byste vy osobně chtěla inspirovat své okolí?

Mě osobně inspiruje snad každý člověk, jeho životní příběh. Každý z nás se čas od času dostane do složité nebo zajímavé situace. Baví mě zjišťovat, jak ji ostatní řeší, co jim funguje.

Doufám tedy, že i já jsem pro někoho inspirativní.

Chtěla bych ostatní inspirovat v tom, aby měli otevřenou mysl, vnímali příležitosti, sem tam se zastavili a přemýšleli o nich. A hlavně aby postupovali po malých krůčcích, kontinuálně a pokud se jim něco nepovede, aby našli odvahu co nejrychleji se vrátit na trasu. Aby se nesrovnávali s ostatními, ale se svou verzí „včera“. Takto postupuju já a celkem mi to funguje. Pokud tento „nestresující“ přístup pomůže i někomu dalšímu, budu ráda.

V čem se považujete za inovativní? A v čem spíše za konzervativní?

Ráda se učím novým věcem. Často je tato věta chápána jako klišé. U mě ale platí doslova. Když vidím nějaký zajímavý přístup, třeba v jiném odvětví, hned přemýšlím, jak ho použít v oblasti pojištění nebo třeba i v mém osobním životě.

Konzervativní jsem v tom, že potřebuji mít to, co dělám, pod kontrolou. Když si můžu řídit proces. Nepůjdu tedy do rizika, které by mě mohlo ohrozit na zdraví. Proto nejsem příznivcem adrenalinových sportů. I do pracovního života mi potřeba kontroly hodně promlouvá. Pomáhá mi pochopení rizika a jeho diverzifikace – rozdělení na oblasti, které jsou menší a pracuje se s nimi tak snáz, jdou lépe řídit.


Jaké vlastnosti, které máte, jsou pro vaši profesi nejpraktičtější? A jsou vlastnosti, které se naopak snažíte spíše upozaďovat?

Těch praktických jsme už částečně dotkli. Je to schopnost prioritizovat, řídit svůj čas, umět říkat ne. Za nejpraktičtější dovednosti považuji schopnost resilience, což je jakási odolnost, schopnost překonat nepříznivé období nebo těžší situace, a také schopnost hledat ve věcech, co dělám, smysl.

A jaké vlastnosti chci upozaďovat? Žádné, řekla bych. S každou mou vlastností lze pracovat, rozvíjet její dobré stránky a zlepšovat ty, ve kterých se aktuálně nedaří. Nemyslím si, že věci kolem nás nebo naše vlastnosti jsou jen bílé nebo černé. Všechno jsou to odstíny šedi.


Jakou dovednost byste si chtěla osvojit?

Jak už jsem uvedla, každý den bych ráda byla „o kousek lepší“ než včera. Jsem tedy stále na cestě. Se všemi mými dovednostmi nebo vlastnostmi je potřeba pracovat. Třeba i proto, že svět kolem nás se mění a je fajn na to umět reagovat.

Umíte přiznat chybu? A umíte konstruktivně upozornit na chybu své kolegy?

Ano, umím si přiznat chybu. Je to důležitý proces pro můj vlastní rozvoj. Nebojím se ji přiznat i veřejně. Jsem přece člověk a každý dělá chyby. Nemám potřebu je maskovat. Co se týká ostatních, kladu si otázku, co je vlastně chyba. Myslím, že většina z nás v dané chvíli dělá věci tak, jak nejlépe umí. A já se snažím lidi okolo mě posouvat tak, aby uměli více. Jak se mi to daří, nemohu posuzovat já, ale ostatní.

Jak velkou roli hraje v přístupu k vaší práci empatie?

Velkou roli. Cítím, že mi rozhovor s druhým lépe funguje, když se dotyčný může cítit bezpečně. Snažím se porozumět mu, jeho postoji, jak nahlíží na danou věc, kterou řešíme. A nakonec nás to většinou posune oba k lepšímu výsledku. Víc hlav prostě ví víc.


Kdy naposledy jste si v práci připadala, že jste v něčem úplně na začátku?

To si připadám často. Nové technické vymoženosti, vysoce konkurenční prostředí na českém pojišťovacím trhu, neustálé legislativní změny mě podněcují zvažovat prakticky vše od základu.


Máte recept pro rovnováhu mezi pracovním a osobním životem?

Během let jsem pochopila, že nemůžu dávat většinu energie jen práci. Protože je to krátkozraké a rychle mě to dožene. Že jsem pak protivná, unavená, neefektivní. Naštěstí jsem od přírody plánovač. Každý den se snažím mít naplánovanou alespoň nějakou aktivitu v mém diáři i pro mou regeneraci. Buď večerní procházku nebo třeba jógu.

Před deseti měsíci jsme doma hodně upozadili televizi. V podstatě ji pouštíme jen párkrát do měsíce, a to na jasně vybrané pořady, většinou dokumenty o cestování. Zjistila jsem, že se mi o mnoho lépe spí a že mám večer čas na již zmíněnou procházku.


Pokud spolupracujete s nastupující generací, v čem vidíte její lepší připravenost pro úspěšnou profesní dráhu ve světě financí? A v čem naopak jistý deficit?

Na mých mladých kolegyních a kolezích často vidím, že chtějí vědět, proč mají něco dělat, jaký to má smysl. Chtějí mít věci jednodušší, zábavnější. Využívají technologie. Chtějí svůj pracovní čas využít efektivně. A zároveň chtějí i žít, bavit se, vzdělávat se. Považuji to za skvělý přístup. Dost mě v tomto inspirují.

Často také mívají odvahu přemýšlet nad novými věcmi, kterými by mohli přispět buď do produktů nebo do fungování pojišťovny. Někdy je tyto myšlenky zaslepí, že pak nevidí kontext a tedy to, v čem je jejich řešení rizikové, nefunkční. Doporučuji jim, aby vlastně jen dělali to, co chtějí po nás starších. Aby naslouchali a snažili se porozumět i starší generaci a své řešení o tato poznání obohatili.

Dá se na českých školách získat odpovídající vzdělání, které vás připraví pro cestu na vrchol finančního světa?

Na pomyslném vrcholu finančního světa je v Čechách mnoho lidí. Odpověď tedy musí nutně znít, že se dá. Vždy záleží na konkrétním člověku, jak je ochoten na sobě pracovat a hlavně na tom, jaké má příležitosti pro svůj rozvoj – jak po stránce odborné, tak z pohledu tzv. soft-skills. Osobně jsem získala mnoho informací na různých kurzech a tréninkových programech až od mého zaměstnavatele. A ptám se sama sebe, proč až tak pozdě? Proč se už na řadě nižších stupních škol neučí, jak efektivně komunikovat a sdělit svůj názor, jak prezentovat širšímu publiku, jak pracovat s informacemi s pomocí kritického myšlení, jak řešit složité úkoly v týmu, třeba i v tom, co není úplně funkční.


Jaký úspěch z poslední doby vám udělal ryzí radost?

Raduji se ze všeho, co se nám v práci nebo doma povede. Kdybych čekala jen na velké úspěchy, radovala bych se míň, a to nechci.


Jitka Volná je zástupkyní ředitele Úseku tvorby produktů a manažerkou odboru vývoje a metodiky životního pojištění v České podnikatelské pojišťovně. Silné renomé na pojistném trhu si vybudovala zejména díky své píli, výraznému zapojení do dění v České asociaci pojišťoven i úspěšnými inovacemi v oblasti životního pojištění, které se staly standardem trhu. Aktivně se věnuje také oblasti implementace evropských norem, aktuálně například ESG.



Comments


bottom of page