Tři z nich patří k nejúspěšnějším ženám českého finančního světa. Čtvrtá je pak vůbec první ženou v nejvyšším vedení Český drah. Jak členky představenstev vnímají, že se jim povedlo rozbít skleněný strop? A co je podle nich tou největší překážkou pro větší zastoupení žen?
Před čtyřmi lety upozornila Evropská komise Českou republiku na nízké zastoupení žen ve vedení firem a ve veřejných společenských funkcích. Tyto dámy dokazují, že to jde. Lenka Kejíková je od letošního února pojistně-technickou ředitelkou pro životní pojištění a členkou představenstva Generali České pojišťovny. Monika Laušmanová působí jako místopředsedkyně představenstva Stavební spořitelny České spořitelny, kde zodpovídá za Divizi řízení rizik a provozu. Lucie Urválková je finanční ředitelkou a místopředsedkyní představenstva finanční skupiny Uniqa pro Českou republiku a Slovensko. A Blanka Havelková má od února 2022 místo v představenstvu Českých drah a mezi její klíčové úkoly patří personální agenda, včetně vyjednávání kolektivní smlouvy a získávání nových zaměstnanců, ale i otázka bezpečnosti na železnici.
Ženám, které by se chtěly vydat v jejich stopách, radí: ,,Nebojte se a věřte si.“ Co by ale poradily mužům, které v představenstvu nově žena doplní?
Lenka Kejíková: Dělat dobře svou práci a stát si za ní
Proč jste se rozhodla přijmout nabídku stát se členkou představenstva?
V tomto případě nebylo o čem se rozhodovat. Nabídku role v představenstvu jsem vnímala jako velké ocenění své dosavadní práce pro Generali. Cenila jsem si hlavně důvěry, které se mi dostalo. Doufám, že můj styl práce bude pro pojišťovnu přínosný a že jej zvládnu úspěšně přenést i do agend, se kterými jsem do té doby neměla takové zkušenosti. Jsem v tomto ohledu taková Yes woman, ráda přijímám nové výzvy.
Co vás na práci v představenstvu nejvíce naplňuje a je něco, co vám naopak energii bere? Naplňující je hlavně šíře a pestrost témat, která musíte neustále zvažovat jak v operativním, tak dlouhodobém kontextu. Právě dlouhodobost a zdánlivě pomalé posuny některých větších projektů můžou být pro přirozeně netrpělivého člověka, mezi které patřím, poněkud únavné. Ale naučila jsem se s tím pracovat a udržovat si potřebnou motivaci.
Co vnímáte v současnosti jako největší překážku většího zastoupení žen v představenstvech?
Ženy se často samy drží zpátky. Nejdou naproti kariérním výzvám, protože se bojí, že by je z nějakého důvodu nezvládly nebo v nich nebyly šťastné. Na seniorních manažerských pozicích je proto zatím stále méně žen než mužů, a tedy je i méně kandidátek pro role v představenstvech.
Jakou praktickou radu byste dala kolegyním, které usilují o místo v představenstvu?
Hlavně věřit, že ta cesta je otevřená. Můj příběh ukazuje, že o to není potřeba ani cíleně usilovat. Stačí dělat dobře svoji práci, využívat každou příležitost k rozvoji a také se nebát se za výsledky svojí práce postavit.
A jaké doporučení byste dala kolegům, které v představenstvu například vůbec poprvé doplní žena?
Určitě nemít žádné předsudky, ale poznat svoji kolegyni jako člověka a profesionála. Jaký je její styl práce a jak společně co nejlépe spolupracovat. Také respektovat její časové potřeby a možnosti, které můžou být ovlivněné například péčí o děti. Tohle vše by ale mělo platit pro spolupráci mezi kolegy obecně, nejen vůči ženám.
Máte recept na to, jak překonat imposter syndrom, tedy pocit nekompetentnosti a méněcennosti navzdory dostatečnému vzdělání a zkušenostem?
Mně funguje ohlédnout se za výzvami, které jsem zvládla na své dosavadní cestě. Když jsem se s nimi doteď vždy úspěšně poprala a pokaždé se něco nového naučila, proč by tomu teď mělo být jinak?
Blanka Havelková: I ve funkcích zůstaňme ženami!
Proč jste se rozhodla přijmout nabídku stát se členkou představenstva?
S Českými drahami jsem svůj profesní život spojila už v roce 2008, to je dlouhá doba na to dobře porozumět fungování firmy. V oblasti HR se pohybuji od začátku, ať už to byla spolupráce se školami, nebo potom vedení Dopravního vzdělávacího institutu, který je dceřinou firmou ČD a kde jsem působila šest let. Když před dvěma lety přišla nabídka do nejvyššího vedení Českých drah, vnímala jsem to jako ocenění své dosavadní práce a samozřejmě mě to profesně potěšilo. Byla za tím také loajalita k firmě, která mi umožnila profesní růst, a považovala jsem za důležité převzít i osobní odpovědnost za směřování Českých drah a jejich rozvoj.
Co vás na práci v představenstvu nejvíce naplňuje a je něco, co vám naopak energii bere?
Představenstvo řídí celou firmu. Každý z členů má svou oblast působnosti. V mém případě je to hlavně personalistika, která se promítá do všech oblastí, ať je to osobní doprava či servis a údržba vozidel, a samozřejmě také do ekonomiky celé firmy. Úzce také spolupracuji s kolegy na řešení rozvoje různých oblastí podnikání Českých drah a díky tomu pronikám i do nejrůznějších technických odvětví. Největší radost ale mám, pokud vidím, že se naše projekty v oblasti personalistiky a vzdělávání daří posouvat a naplňovat .
Co vnímáte v současnosti jako největší překážku většího zastoupení žen v představenstvech?
Co je překážkou v jiných společnostech, to nedokážu identifikovat, takovou zkušenost nemám. U Českých drah nic takového nevnímám. Ostatně já sama jsem toho důkazem.
Jakou praktickou radu byste dala kolegyním, které usilují o místo v představenstvu?
Aby zůstaly ženou!
A jaké doporučení byste dala kolegům, které v představenstvu například vůbec poprvé doplní žena?
Budu stručná stejně jako v předchozí odpovědi. Aby zůstali sami sebou.
Co se vám vybaví, když se řekne ženský leadership? A umíte ho úspěšně budovat?
Vybaví se mi hra s otevřenými kartami, přímočarost, ženy jednají na rovinu, jsou upřímnější.
Máte recept na to, jak překonat imposter syndrom, tedy pocit nekompetentnosti a méněcennosti navzdory dostatečnému vzdělání a zkušenostem?
V mém případě bych tomu neříkala syndrom, ale samozřejmě i já mám někdy pocit, že na něco nebudu stačit, a později se ukáže, že k tomu nebyl důvod. Někdy zjistíte, že je potřeba si víc věřit a spoléhat se na vlastní úsudek. I to jsou zkušenosti, které vás formují a dodávají vám sebevědomí. Setkávám se i s tím, že státní správa bývá obecně podceňovaná, přitom zkušenosti ukazují, že k tomu není důvod.
Je podle vás dnes více než v minulosti třeba podporovat v nastupující generaci zájem o posty v nejvyšším vedení? A jak případně na to?
Mezigenerační spolupráce je určitě téma, u kterého stále silněji cítím, že by se o něm mělo mluvit a přemýšlet. Musíme akceptovat a přijmout hodnoty dnešní mladé generace a jejich pohled na svět. Mladí mají priority zkrátka nastavené jinak. A mně se to líbí, s mladými lidmi, kteří mají zájem se něco naučit, spolupracuji moc ráda.
Monika Laušmanová: Projevit vůli a najít si mentora
Proč jste se rozhodla přijmout nabídku stát se členkou představenstva?
Nenašla jsem pádný důvod, proč ji nepřijmout, s vědomím všech povinností a zodpovědností člena statutárního orgánu. Navíc jsem měla radost z toho, že tím přispěji ke zvýšení počtu žen v představenstvech finančních institucí.
Co vás na práci v představenstvu nejvíce naplňuje a je něco, co vám naopak energii bere?
Nejvíce mě naplňuje šíře, záběr a rozmanitost práce v představenstvu, kdy musíte, ale lepší vyjádření je, že máte tu příležitost porozumět mechanismu celé firmy. Samozřejmě nejvíce energie mi dodává, když vidím, že se firmě daří a že naši zaměstnanci jsou spokojení, ale také když vidím, že se někdo inspiroval mou osobou v nějaké oblasti. Naopak například pokyny akcionáře k šetření nákladů, které jsou plošně aplikované, mně berou energii nejvíce.
Co vnímáte v současnosti jako největší překážku většího zastoupení žen v představenstvech?
Je to valná většina mužů v top pozicích, kteří vybírají budoucí manažery. Vybírají obvykle a možná nevědomě ty, kteří jsou jim blízcí myšlením a názory, a těmi jsou zase muži.
Jakou praktickou radu byste dala kolegyním, které usilují o místo v představenstvu?
Ve fázi usilování bych jim doporučila, aby se nebály, aby daly vědět, že mají zájem se ucházet o místo v představenstvu, a aby si našly svého mentora, který jim k tomu pomůže. A pokud už jsou v představenstvu, tak bych jim řekla, aby nezapomínaly naslouchat ostatním a snažily se podpořit další ženy do managementu.
A jaké doporučení byste dala kolegům, které v představenstvu například vůbec poprvé doplní žena?
Tady v Česku, prosím, neoslovujte se v představenstvu „vole".
Co se vám vybaví, když se řekne ženský leadership? A umíte ho úspěšně budovat?
Vybavuje se mi skutečnost, že žena dokáže být respektovaným lídrem. A to, v čem vyniká, může být různé, stejně jako u mužů. Věřím, že mohu být svým leadershipem vzorem pro jiné ženy, ale i muže, a to bych považovala za úspěch.
Máte recept na to, jak překonat imposter syndrom, tedy pocit nekompetentnosti a méněcennosti navzdory dostatečnému vzdělání a zkušenostem?
Můj recept či rada pro ženu je: Dívej se kolem sebe, nikdo není dokonalý. Uvědom si a buď pyšná na to, v čem jsi opravdu dobrá ty sama.
Je podle vás dnes více než v minulosti třeba podporovat v nastupující generaci zájem o posty v nejvyšším vedení? A jak případně na to?
Mezigenerační spolupráce je důležitá a rozmanitý pohled na věc je základem úspěchu. Tady bych zdůraznila zejména podporu mladých žen s dětmi, na kterých velmi často leží hlavní tíha výchovy nové generace, a proto jejich názory, pohledy a zkušenosti jsou důležité. Tyto maminky je potřeba zapojit do rozhodování, podpořit jejich sebevědomí i odvahu se ucházet o manažerské posty. Důležitým předpokladem je pomoc usnadnit skloubení práce s péčí o děti.
Lucie Urválková: Typicky ženské kvality jsou klíčové pro úspěšné vedení
Proč jste se rozhodla přijmout nabídku stát se členkou představenstva?
Když jsem přijala nabídku stát se členkou představenstva, bylo to z přesvědčení, že mohu svými zkušenostmi a odborností významně přispět k rozvoji a úspěchu společnosti. Už od počátku jsem cítila, že tato role mi umožní nejen ovlivňovat strategická rozhodnutí, ale také inspirovat a vést tým k dosažení společných cílů. Kromě toho mě motivovala možnost podílet se na inovacích a změnách, které mohou firmu posunout dopředu, a tím také zanechat pozitivní stopu v naší branži.
Co vás na práci v představenstvu nejvíce naplňuje a je něco, co vám naopak energii bere?
Nejvíce mě naplňuje možnost přispívat k rozvoji společnosti a spolupracovat s inspirativními lidmi. Na druhé straně mi energii občas berou dlouhé schůzky, které nejsou vždy plně produktivní.
Co vnímáte v současnosti jako největší překážku většího zastoupení žen v představenstvech?
Největší překážkou je stále přetrvávající stereotypní myšlení, které ženy často staví do tradičních rolí, ať už v pracovním nebo osobním životě. Tyto stereotypy mohou vést k tomu, že ženy nejsou vnímány jako přirozené kandidátky pro vedoucí pozice, což omezuje jejich příležitosti a možnosti rozvoje. Navíc může docházet k podceňování ženských kvalit, jako je empatie, týmová spolupráce nebo pečlivý přístup, které jsou přitom klíčové pro úspěšné vedení. Tato omezená očekávání mohou ženy odrazovat od ambicí v představenstvu, a společnosti tak přicházejí o cenné talenty a různé perspektivy.
Jakou praktickou radu byste dala kolegyním, které usilují o místo v představenstvu?
Buďte odvážné, budujte si širokou síť kontaktů a nebojte se u zkušenějších kolegů požádat o mentorství. Je důležité mít jasnou vizi a být připravena na výzvy.
A jaké doporučení byste dala kolegům, které v představenstvu například vůbec poprvé doplní žena?
Buďte otevření a podporující, vnímejte různé pohledy jako přínos a nechte nové kolegyni prostor, aby se mohla projevit. Rovněž je důležité respektovat různé styly vedení.
Co se vám vybaví, když se řekne ženský leadership? A umíte ho úspěšně budovat?
Ženský leadership pro mě znamená empatické vedení, schopnost naslouchat a inkluzivnost. Budovat ho úspěšně znamená podporovat autenticitu a vytvářet prostředí, kde se lidé cítí respektovaní a motivovaní.
Máte recept na to, jak překonat imposter syndrom, tedy pocit nekompetentnosti a méněcennosti navzdory dostatečnému vzdělání a zkušenostem?
Uvědomte si, že každý občas pochybuje o svých schopnostech, ale je důležité nezapomínat, že jste na tu pozici byli vybráni díky svým kvalitám a schopnostem. Právě vaše jedinečné dovednosti a zkušenosti vás sem přivedly. Soustřeďte se na své úspěchy a na to, co můžete přinést týmu. Sdílení pocitů s důvěryhodným mentorem nebo kamarádkou vám mohou pomoci udržet perspektivu a dodat vám sebevědomí.
Je podle vás dnes více než v minulosti třeba podporovat v nastupující generaci zájem o posty v nejvyšším vedení? A jak případně na to?
Ano, podporovat zájem nastupující generace o posty v nejvyšším vedení je velmi důležité. V Uniqa preferujeme smíšené týmy, protože věříme, že různé generace, pohlaví a zkušenosti přinášejí do diskuze cenné a rozmanité pohledy. Tímto způsobem se všichni mohou navzájem inspirovat a učit se od sebe. Mladší generace přinášejí nové myšlenky a digitální dovednosti, zatímco starší generace nabízí zkušenosti a strategické uvažování. Abychom tento zájem podpořili, měli bychom mladým lidem nabídnout mentoring, vzdělávací programy a příležitosti k účasti na rozhodovacích procesech, aby získali potřebné dovednosti a sebevědomí pro budoucí vedoucí role.
Comentários