top of page

Těžařka Jana Hamršmídová

Prosadila se v oboru, v němž si ženu na první dobrou představí málokdo. Vystudovaná hydrogeoložka Jana Hamršmídová nastoupila už před listopadem 1989 do Moravských naftových dolů (MND) a stala se těžařkou. Mužský despekt se jí vyhnul, což vysvětluje následovně: „Moje sebejistota musí vycházet z toho, že vím, o čem mluvím. A komunikaci zakládám na vzájemném respektu.“ Dnešní členka vrcholného vedení MND už řeší, kdo ji jednou nahradí. Má čtyři základní požadavky: měl by být jiný než ona, mít invenci, odbornost a také to musí být člověk, s nímž by šla koně krást.

Přinášíme vám inspirativní příběhy výjimečných žen, které byly publikovány v unikátním magazínu NextŽeny.


Těžařka - Jana Hamršmídová - FinŽeny

Máte pověst vlivné ženy. Připadáte si vlivná?

V celospolečenském kontextu ani ne. Ale mám vliv na společnost, ve které pracuji, a ta má nastavenou filozofii, jak podporovat regiony, kde působí. Takže neskromně si myslím, že jsme spolutvůrci směřování některých oblastí této země.


Jako ředitelka divize Energy ve společnosti MND máte pod sebou stovky lidí a rozhodujete o stamilionových investicích. Jak se s takovou odpovědností vypořádáváte?

Začnu trochu zeširoka. Jeden vrt do potenciálního ložiska nás může stát desítky až stovky milionů korun. Úplně přesně si pamatuji situaci, kdy jsem projektovala první vrt a zahajovali jsme ho. Přijela jsem na pracoviště, což byla plocha zhruba šedesát na sto metrů, tam byla obrovská souprava, kolem které kmitalo 15 až 20 lidí. Přepadla mě taková nervozita, že jsem dorazila zpátky do kanceláře a celý projekt znovu kontrolovala. Ty desítky milionů utratíte za to, že hledáte v několikakilometrových hloubkách pod zemským povrchem určité geologické útvary, a ne vždy je najdete. Tehdy se to celé dělo podle mých not. Cítíla jsem obrovskou tíhu. Vlastně v průběhu každého vrtu jsem to hodně prožívala – úspěchy i neúspěchy. Ale když nad tím přemýšlím, hodně mi pomáhá opravdu dobrá příprava. Konečné rozhodnutí musím udělat já, ale mám dobrý tým, kterému důvěřuji, máme nastavené postupy, vždy vše prodiskutujeme, zkontrolujeme, a to mi dodává klid.


Jak těžké je dnes nalézt nějaké těžitelné ložisko ropy nebo plynu? Lze to ještě v našem regionu, nebo už musíte někam dál?

Ropa a plyn jsou neobnovitelné zdroje a každé ložisko se za čas vytěží, takže musíme neustále hledat nová. Vyhledávání nových zdrojů je podstata našeho podnikání. V České republice se těží sto let a to, co bylo nabíledni, už bylo objeveno a vytěženo. Ale technologie v našem oboru se významným způsobem vyvinuly a pomáhají nacházet nová ložiska, dříve nedosažitelná. Seismická měření, která jsou začátkem průzkumu, dnes nabízejí úplně jiné možnosti ohledně měření i návazného počítačového zpravování dat. Významně se rozvinula i technologie vrtání. Ale zůstat s aktivitami jen v Česku už nepřináší žádný rozvoj, nové nálezy jsou spíše menšího měřítka. Geologický potenciál našeho území se po těch sto letech pomalu vyčerpává. Takže jsme nuceni rozhlížet se za hranicemi. Před dvanácti lety jsme udělali zásadní krok. Vstoupili jsme na Ukrajinu, kde dnes máme poměrně rozsáhlé průzkumné a těžební aktivity. Také máme projekt v Rakousku, abychom udržovali aktivitu v regionu střední Evropy. Chystáme i expanzi dalším směrem, ale na podrobnosti je ještě brzy.


Evropa chce fosilní paliva v rámci boje s klimatickými změnami opustit. Dává ještě smysl hledat ložiska ropy a plynu? 

Určitě ano. Za prvé plyn byl deklarován jako takzvané přechodné palivo a bude ho potřeba více než dřív, protože odchod od uhelných elektráren nepůjde jednoduše kompenzovat obnovitelnými zdroji. A co se týče ropy, je to podobné. Já jsem fanda elektromobilů, ale nevěřím tomu, že se najednou zastaví výroba spalovacích motorů a rázem přejdeme na elektromobilitu. Bude tu nějaké přechodné období, budou tu hybridní auta. Vedle toho jsem stoprocentně přesvědčená, že ropa bude dlouhodobě potřebná v petrochemickém průmyslu, protože nejde jen o palivo do aut. Z ropy se vyrábí spousta dalších věcí.


Vaším úkolem je také rozvoj výroby energie z obnovitelných zdrojů. Věnujete už dnes větší část své pozornosti i s ohledem na cíle Evropské unie tomuto směru, nebo zůstáváte věrná především těžbě ropy a plynu?

Je to zhruba čtyři roky, kdy jsme si v rámci nové strategie dali za cíl rozvíjet obnovitelné zdroje, rozhodli jsme se vybudovat další pilíř našeho podnikání. V minulosti jsme některá vytěžená ložiska konvertovali na podzemní zásobníky, které se staly druhým pilířem našeho businessu. Nyní tedy následovalo rozhodnutí budovat třetí pilíř v obnovitelné energetice. Kdybych to poměřovala svým časem, tak možná polovinu ho stále věnuji standardnímu businessu a polovinu, někdy možná i víc, novému businessu. V naší strategii jsme ale realisté a počítáme, že v roce 2030 budeme mít z obnovitelných zdrojů zhruba třetinu tržeb. V rámci našich podnikatelských aktivit se snažíme uplatňovat filozofii udržitelnosti a chceme být opravdu zodpovědnou firmou. Jsme si vědomi toho, že využíváme nerostné bohatství, a vnímáme nejen formální, ale i morální povinnost z toho, co získáme, společnosti něco vracet. Já jsem

businessový idealista s přesvědčením, že jde dělat business a zároveň pěkné věci.


Když mluvíte o novém businessu, co všechno zahrnuje kromě obnovitelných zdrojů? 

Obnovitelné zdroje energie jsou klíčovou součástí. V rámci nich budujeme větrné elektrárny, máme fotovoltaické elektrárny. Mimochodem zkoušíme agrofotovoltaiku, což je spíš takový pilotní projektík pro radost. V jednom našem vytěženém dobývacím prostoru jsme ve spolupráci s odborníky vysadili vinohrad a nad něj na vysokou konstrukci, aby se vinice dala obhospodařovat, instalovali solární panely. Jde o ukázku možné koexistence zemědělské výroby a energetiky. K projektům komerčního rozsahu patří budovaná zařízení na výrobu elektřiny ze zemního plynu, která by měla sloužit jako podpora výkonové rovnováhy energetické sítě. S rozvojem nestálých obnovitelných zdrojů to bude stále žádanější služba. Pouštíme se také do budování bateriových úložišť. Máme poměrně velký projekt na území Česka i mimo něj, který teď rozpracováváme.


Zajímá vás i vodík jako další z potenciálně důležitých prvků nové energetiky?

Zabýváme se ukládáním energie formou výroby zeleného vodíku neboli využití přebytků elektrické energie k výrobě vodíku, který se má do budoucna přimíchávat do zemního plynu nebo využít jako pohon palivových článků v dopravě. Mimo jiné se účastníme dvou projektů, které počítají s dopravou zeleného vodíku z Ukrajiny, protože to je pro obnovitelné zdroje země zaslíbená. Zatím je to spíše v rovině vizí, trh ještě není rozvinutý, ale my chceme být připraveni. A konečně do nového businessu řadíme také ukládání oxidu uhličitého do hlubokých podzemních struktur. Jsme ve fázi přípravy prvního komerčního projektu s obchodním partnerem.


Co je na vaší práci nejtěžší a co vás naopak nejvíce těší?

Začnu tím druhým. Mě těší, když se věci posunují dál, je pro mě zásadní, že firmu někam směřujeme a že jsou tam lidé, kteří jsou spokojení. A to není o tom, že každý den je úspěch. Při průzkumných vrtech je pravděpodobnost, že najdeme nové ložisko, velmi nízká, běžně se při plánování průzkumných vrtů bavíme o dvacetiprocentní pravděpodobnosti nálezu nového ložiska, takže neúspěchu čelíme poměrně často. Je pro mě ale důležité, že fungujeme v přátelské atmosféře, kde každý ke své práci přistupuje zodpovědně. Jsem naturelem člověk, který rád spojuje a zakládá si na dobrém kompetentním týmu.


Opět to zmiňujete, takže se zeptám, jak podle vás vypadá dobrý tým?

Skupina lidí, kteří se na sebe navzájem mohou spolehnout a mají společný zájem pracovat ve prospěch firmy. Pokud jde o její skladbu, musíte tam mít nápadité tahouny i kontrolory, kteří jsou puntičkáři, realisté a ty první drží trochu při zemi. Přiznávám, že mě někdy rozčilují, ale vím, že se bez nich neobejdu.


Vraťme se ještě k těm težkým stránkám vaší role...

Vždycky se musím nějak vypořádat s neúspěchy, protože moje nastavení je, že i když na věci dělá celý tým, tak ve finále je to moje odpovědnost a já jsem udělala chybu. A pak je pro mě spíš nepříjemná taková ta detailní administrativa. Je to součást mojí práce, vždycky se jí zhostím, ale ráda ji nemám, protože jsem opravdu spíš ten vykopávač myšlenek, tahoun a motivátor.


Těžařství nezní jako ženský obor. Kolik je dnes ve vaší firmě žen?

Když vezmu MND jako celek, tak bych řekla, že je tam 15 až 20 procent žen. Řada jich pracuje v oblasti ekonomické a administrativní, ale přibývá i žen v geologických a technických oborech.


Jak se stalo, že jste se dala na studium geologie, které vlastně odstartovalo vaši cestu až do vrcholného managementu MND?

Žádnou mladickou tužbu stát se geoložkou jsem neměla. Když jsem se rozhodovala na počátku osmdesátých let, co budu studovat, měla jsem protichůdné ambice. Na jedné straně to byl zahraniční obchod, na což mi ale řekli, ať zapomenu s ohledem na svého neangažovaného tatínka. Současně mě bavily přírodní vědy a technika. Porozhlížela jsem se tedy po školách na pomezí techniky a přírodních věd a vyšel mi z toho obor hydrogeologie a užitá geofyzika. Když jsem dostudovala, objevila jsem inzerát, že Moravské naftové doly hledají hydrogeologa. Můj kmotr mi říkal: tam já znám generálního ředitele. Tak mě tam vzal, s panem ředitelem jsme si popovídali a on na závěr toho rozhovoru říká mému kmotrovi: my bychom tu vaši Janku tedy vzali. Takže jsem se na své první místo dostala s kmotřeneckou protekcí. Tahle historka má ještě dohru, protože ten tehdejší generální ředitel, pan Balota, za mnou přišel zhruba před deseti lety už jako zasloužilý důchodce a říká mi: já mám vnuka, který teď končí chemii, neměli byste pro něj místo? Přijali jsme ho a ukázal se jako velmi šikovný a přínosný člen týmu MND, čímž se ten příběh uzavřel.


Setkala jste se někdy ve své práci s despektem mužů, že tohle není obor pro ženy?

Nikdy jsem to nepocítila. Asi největší potenciál je k tomu na vrtných pracovištích, což je čistě mužské prostředí, tvrdá práce, ale ani tam jsem se s tím nesetkala. Naopak si vzpomínám na situaci, kdy po celonoční práci přišel vrtmistr a říká mi: pojďte se mnou. Vzal mě do své maringotky, kde byl na utěrce nachystaný chleba, salám, sýr a dva stroužky česneku. Pozval mě na snídani, což bylo moc hezké. Možná jsem takový trochu negativní zážitek měla zpočátku v Rakousku, kam jsem si z MND na pár let odskočila. Ale to byla asi nedůvěra plynoucí z toho, že jsem tam přišla coby žena, Češka, a ještě jsem mluvila anglicky. Poradila jsem si s tím velmi záhy. V MND, které jsou hodně technickou firmou, máme ženy i na technických pozicích, na řadě středních manažerských pozic a jsou uznávané jako odbornice. I kdybych si chtěla postěžovat na mužské plemeno, nemůžu, v tomto směru nemám na co.


Asi to není úplně samozřejmost, že jste na despekt nikdy nenarazila. Přemýšlela jste někdy, čím to může být?

Moje sebejistota musí vycházet z toho, že vím, o čem mluvím. Nebo si nechám věc vysvětlit, protože zároveň vím, že nejsem ve všem odborník. A potom, aspoň tedy doufám, zakládám veškerou komunikaci na vzájemném respektu. Neříkám, že nikdy nevypěním, nesáhnu k jadrnému slovu, ale vzájemný respekt je důležitý.


Ve firmách se vždycky střetávají různé generace. Narážíte při své práci na rozdílnosti dnes nastupujících generací oproti té vaší?

Jiné jsou v tom, že vyrůstaly v jiných podmínkách. Když jsme my nastoupili za socialismu, bylo to jako za císaře pána, sklapli jsme paty a pracovali tolik, kolik bylo třeba. Po revoluci přišla privatizace, ve firmě se daly různé věci do pohybu a my jsme to cítili jako příležitost. Zavládlo obrovské nadšení. Pracovali jsme a neřešili jsme, jestli je pátek nebo sobota. Dnešní generace už vyrostla ve větší pohodě, daleko víc řeší work-life balance. Dříve také lidé mnohem častěji nastupovali zejména do firem tohoto typu s tím, že tam budou dlouhodobě, a často tam strávili celý život. V tom je dnešní mladá generace rovněž jiná. Na druhé straně jsou to lidé, kteří mají otevřenou hlavu, mohou více cestovat, a to jim přináší řadu zkušeností. Díky tomu, že jim umožníte flexibilitu pracovního úvazku nebo pracovního poměru, najmete odborníky třeba formou konzultanství, můžete na firmu navázat větší množství kvalitních lidí, a to vám může

 přinést spoustu nových zajímavých myšlenek. Takže já jim fandím, jen je třeba je pochopit a naučit se s nimi pracovat.


Řešíte už dnes nástupnictví, komu byste chtěla své dosavadní profesní dílo předat? 

No to tedy řeším. Jsem přesvědčená, že když jste na nějaké pozici příliš dlouhou dobu, začnete se trochu motat na místě. I proto jsem načas opustila MND a šla pracovat do zahraničí, což mi otevřelo nové obzory. Když jsem se vrátila, šéfovala jsem v MND geologii a po deseti letech už to zase nebylo úplně ono. Teď jsem v čele divize Energy pátým rokem a řešit nástupnictví považuji za důležitou součást mojí práce. Považovala bych za debakl, kdybych odcházela z firmy a nevěděla, jak bude pokračovat dál. Byť samozřejmě poslední slovo má akcionář. Ale moje ideální představa je, abych svoji roli v určité době předala svému nástupci/nástupkyni a fungovala ještě nějaký čas jako mentor.


Co by měl váš nástupce splňovat? 

Nechtěla bych, aby to byla nějaká má kopie, naopak to musí být někdo jiný než já, aby byl obohacením a přinesl nové myšlenky. I když možná podvědomě hledám některé rysy, které mám sama. Ale v principu to musí být člověk s invencí, protože když manažer firmu jen organizuje, nikam ji netáhne. Zároveň musí mít odbornost související s naším businessem, na univerzální manažery já moc nevěřím. Za další to musí být někdo s upřímným zájmem v téhle firmě pracovat. A co je pro mě osobně velmi důležité, musí to být slušný, důvěryhodný a spolehlivý člověk. Na to já hodně dám, potřebuji spolupracovat s lidmi, s nimiž, jak se lidově říká, bych šla koně krást.

Comentarios


bottom of page