top of page

Jana Lopatová: Stres porážím dobrým plánováním

“Žijeme v místě i době, která dává ženám a dívkám spoustu možností a konečně i vzorů,” říká Jana Lopatová, výkonná ředitelka insurtech startupu InstaCover, který dodává řešení postavená na umělé inteligenci velkým pojišťovnám, jako jsou Kooperativa, Generali Česká pojišťovna, Česká podnikatelská pojišťovna nebo Direct. V propojení technologií, inovací a pojišťovnictví, považovaných spíše za mužský svět, vidí Jana, která je zařazena v aktuálním přehledu 131 inspirativních žen ve světě financí projektu #FinŽeny, řadu příležitostí pro uplatnění žen a jejich předností.     



Jakou nyní před sebe stavíte významnou metu?

Významnou metou, ke které jsme se na sklonku roku 2023 s celým týmem přiblížili, je vstup našeho řešení na zahraniční trhy. S novými trhy přicházejí i nové výzvy, kultury i specifika pojišťovnictví v dané lokalitě. Nové trhy se postupně otevírají, což pro sebe i celou společnost vidím jako velkou příležitost a náš nejbližší cíl. 


Jaký úspěch z poslední doby vám udělal ryzí radost?

Takových momentů bylo v poslední době hned několik. Ačkoliv nejsem soutěživý typ a často jsem sama sobě největším protihráčem, radost mi udělaly právě úspěchy soutěžního charakteru. 

V květnu jsme přijali pozvání na významnou akci Magic of Innovation ve Vídni, zaměřenou na inovace v pojišťovnictví, ze které jsme odjížděli s vítězstvím ve startupové soutěži. Samotná nominace byla s ohledem na konkurenci velkým úspěchem, prvenství pak jen potvrdilo můj názor, že i české startupy mohou patřit mezi evropskou špičku. 

V závěru roku byla pro mě i ostatní členy týmu opravdovou radostí stříbrná příčka v kategorii Insurtech roku 2023 v žebříčku MasterCard Banka roku 2023.   


Co vás nejvíce motivuje ve vašem pracovním životě?

Feedback! Pozitivní i negativní, od klientů i od členů týmu. Jen musí být konkrétní. “Tohle se vám líbí, super, pojďme to posunout ještě dál” nebo naopak “S tímhle nejsi spokojený, ok, zkusme zjistit proč a jít na to jinak”. Zároveň, když vidím, že má práce přináší výsledky a posouvá firmu kupředu, motivuje mě to ještě k větším výkonům a dodá energii. 


Kdy naposledy jste měla dobrý pocit z toho, že jste se v něčem překonala?

Takový pocit cítím pokaždé, když přednáším před větším publikem, které je navíc velice často z převážné části tvořeno muži. Přiznám se, že mluvení na veřejnosti nepatří zrovna mezi moje koníčky, nicméně vnímám, že to k mé pozici patří. Postupem času a především s nárůstem počtu veřejných vystoupení naštěstí tréma postupně odeznívá a nahrazuje ji dobrý pocit.     


Jak velkou roli v přístupu k vaší práci hraje empatie?

Zdravá míra empatie je pro fungování v týmu nepostradatelná, ve vedoucí pozici naprosto klíčová, a my ženy s ní většinou umíme velmi dobře pracovat. I proto si myslím, že ženy na manažerské posty zkrátka patří. Zejména ve chvíli, kdy máte tým složený opravdu z pestré palety osobností, jako je tomu v našem týmu, je potřeba umět se vcítit do potřeb a pocitů každého z nich. I proto považuji zpětnou vazbu a empatické reakce za důležitý prvek spolupráce. Analogicky je potřeba empaticky přistupovat i k potřebám a požadavkům klienta. 


Je podle vás potřeba mít kolem sebe dostatek ženských vzorů? A v čem byste vy sama chtěla být vzorem?

Ženské vzory nemusí působit jen na ženy, ale i na muže. Jsou vlastnosti, které můžeme svým vzorem předávat i mužským kolegům. Příkladem je právě empatie. Věřím, že žijeme v místě i době, která dává ženám a dívkám spoustu možností a konečně i vzorů. Některé obory však mají stále své limity a původní dominance mužů zde stále přetrvává. Více žen, které budou vidět a slyšet, mohou těm ostatním dodat větší sebevědomí.

Ze své pozice bych ráda byla vzorem zejména tím, že s příchodem mateřství kariérní dráha rozhodně nekončí. Často vidím kolem sebe ženy, které se s novou rolí matky dobrovolně posouvají na pozice, které ani zdaleka nedosahují úrovně, ze které odcházely na mateřskou. Je potřeba alespoň z dálky pozorovat svůj obor a díky tomu neztrácet sebevědomí. Anebo skočit do nové oblasti, možností je spousta. Konkrétně technologie jsou krásným příkladem, který nabízí nesčetně příležitostí a který není ženám zapovězen, právě naopak!    


Jak hodnotíte nastavení mateřské a rodičovské dovolené v Česku?

To je moc důležitá a pro mě opravdu zásadní otázka. Možnost strávit plnohodnotně čas s dětmi a zažít všechna ta dětská poprvé vnímám v obecné rovině nesmírně pozitivně. Může to znít jako klišé, ale tohle uvědomění se dostavilo na základě vlastní zkušenosti.

Sama jsem měla před odchodem na první mateřskou v hlavě nastaveno, že bych se ráda poměrně brzy začala postupně vracet do pracovního procesu. Technologický obor, kde jsem působila, mi takový návrat snadno umožňoval. Nakonec to ale bylo mnohem později.  Jako matka dítěte, které mělo velmi náročný životní start, jsem vděčná, že ženy, které potřebují nebo prostě jen chtějí, se mohou dětem naplno věnovat poměrně dlouhou dobu.

Současně ale vnímám, že náš systém dosud není nastaven na podporu žen, které se rozhodnou vrátit do pracovního procesu dříve. Nedostatkem zkrácených úvazků a počtem míst v institucích předškolního vzdělávání počínaje a tlakem a nepochopením společnosti konče. Podobně exoticky jsou vnímáni i muži na rodičovské dovolené. 


Jak jste se naučila pracovat se stresem?

Postupem času jsem přirozeně došla k tomu, že mi pomáhá dostatečné plánování. Mám ráda kontrolu nad svým časem a jeho rozložením. Pokud však cítím, že se míra stresu blíží k určité hranici, vždycky mi pomůže pohyb na čerstvém vzduchu nebo drobné radosti, třeba káva s kamarádkou, výlet na sněžnicích nebo letní túra v horách. 


Jaké aktivity vám pomáhají udržet si energii pro náročné profesní období?

Osvědčilo se mi energii načerpat do zásoby skrze pozitivní zážitky. V mém případě nejlépe funguje cestování. Objevování nových míst s mými nejbližšími je přesně ta aktivita, při které mohu dobít baterky a ze které mohu po delší období čerpat a současně předcházet stresu. 


Máte recept pro rovnováhu mezi pracovním a osobním životem?

Mně osobně se pracovní a osobní život dost prolíná a mnohdy se ani nedá oddělit. Ráda bych pro svoje děti byla vzorem toho, že práce nemusí být nutné zlo, ale může být součástí našich životů a dělat nám radost. Ve svém volném čase se každopádně snažím být co nejvíc přítomná a práci řešit pouze okrajově a jen, když to je opravdu nutné. Myslím že člověk může fungovat na 100 procent, jen když je spokojený na obou frontách.    

 

bottom of page