Ve finančních službách nasbírala více než 20 zkušeností zejména v práci pro velké klienty, nyní má z úkol vymýšlet bankovnictví pro budoucí generace. Tato zatím poslední profesní výzva je pro Blanku Svobodovou také ta největší. A jaké životní poznání jí pomáhá vše zvládnout? Na příklad to, že nemá smysl vytvářet si předsudky o sobě samém, škatulkovat se, myslet si, že něco pro mě není. “Čím víc si toho člověk projde, tím větší rozhled získá,” říká v rozhovoru pro #FinŽeny manažerka Komerční banky.
Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?
Upřímně? Dost často jsem ve svém pracovním životě měla pocit, že je to výzva. Každá změna role, první leadership pozice, přesun z analytika do front officu, často to bylo mimo komfortní zónu. Ale tou úplně největší výzvou byla právě ta poslední změna, které představovala přesun v rámci banky z businessu a neustálé interakce s klienty do pozice leadera korporátní transformace. Najednou před vámi nestojí pouze klient, se kterým hledáte „win-win“ řešení, ale i celý interní svět vaší korporace. Být v pozici člověka, který definuje strategii budoucích desetiletí, inovace, propojuje IT a business svět, vstupuje do světa projektového managementu a agilního způsobu řízení a začíná budovat novou éru bankovnictví, to je pořádná výzva. Ale samozřejmě na to nejsem sama, mám kolem sebe spoustu chytrých a šikovných lidí, a přestože nesu velký díl odpovědnosti na bedrech a trochu odvahy to chtělo, mám se o koho opřít.
Takto řečeno to možná zní až příliš odborně, ale když to zjednoduším, celý život komunikujete s klienty, řešíte jejich potřeby, poskytujete jim bankovní produkty a jste součástí procesů, které jsou tady desetiletí a najednou vstoupíte do světa IT, programování, datové vědy, ale hlavně máte zahodit vše stávající, fungující a začít vymýšlet nové procesy, produkty, aplikace, kanály pro novou generaci. Máte vymyslet bankovní prostředí, které bude vyhovovat a sloužit generacím našich dětí, přestože v tom současném jste dvacet let a víte, že v tuto chvíli funguje.
Jakou nyní před sebe stavíte významnou metu?
Od roku 2024 spouštíme development nové korporátní banky, máme na to dva roky, kdy chceme přinést novou, jednoduchou, bezpečnější a spolehlivější internetovou a mobilní banku pro naše klienty. Od konce roku 2025 chceme začít klienty postupně migrovat do nového světa. Tím významným milníkem potom bude právě migrace klientů, kdy se nám, doufám, povede všechny přesvědčit, že nová banka stojí za to a dává smysl touto změnou s námi projít. Málokdo z nás, klienty nevyjímaje, má v lásce změny. Proč taky? Změny s sebou vždycky nesou nutnost něco nového se učit, přizpůsobit se, něčeho se vzdát a riskovat, jestli se mi to nové bude líbit.
Patříte ke skupině 131 inspirativních žen ve světě financí. Čím byste vy osobně chtěla inspirovat své okolí?
Moc ráda bych okolí inspirovala ve dvou věcech. První z nich je nevytvářet si předsudky o sobě samém a neškatulkovat se. Například: „jsem introvert, práce s lidmi pro mě není“. Neznamená to, že když něco umím a jde mi to dobře, nemá smysl začínat v jiné oblasti od píky. Naopak. Čím víc si toho člověk projde, tím větší rozhled získá. A druhý můj poznatek je, že růst je možné i v rámci jedné organizace. Ale musíte jít mimo komfortní zónu a vydat se cestou, která vám na první dobrou nemusí připadat jako přirozená a bezpečná. Riskař či obchodník, stratég nebo šéf controllingového oddělení, metodik nebo analytik, proč ne? Nevytvářejte si limity ve své hlavě a zkuste se pustit s nadšením i respektem do nových misí. Nečekejte, že vás někdo bude motivovat, hledejte motivaci sami v sobě a berte to jako příležitost.
Co je podle vás třeba udělat pro to, aby se mohly ženy ve světě financí častěji prosadit i na nejvyšších pozicích?
Já osobně miluju, když jsem obklopena lidmi s energií, optimismem a nadšením pro věc, kteří mají kritické myšlení a respekt, ale baví je to, co dělají. A to je pro mě základ všeho, ať jste žena nebo muž. Je důležité, aby ženy samy sebe viděly, jako schopné lídry, samy si nekladly limity. Pamatuji si, jaký jsem měla po návratu z mateřské dovolené pocit, že mi ujel vlak, že musím nastoupit zpátky do práce s velkou pokorou a bude trvat roky, než se zase plnohodnotně vrátím zpátky. Nebylo to tak, měla jsem podporu doma i v práci a návrat vůbec nebyl tak bolestivý, jak jsem se obávala. Měla jsem štěstí na skvělého šéfa? Určitě ano. Proto bych i já ráda byla oporou pro ženy vracející se z mateřské dovolené. Je rozdíl mezi pokorou a respektem a podceňováním se. Tato část života může být pro ženy komplikovaná a je dobré na to myslet a usnadnit jim to. Aspoň malinko.
Věřím, že vedení společností se v tomto ohledu mění, ale musíme si i my ženy více věřit. Líbí se mi komunity typu „FinŽeny“, je to skvělé, že něco takové vzniká, propojuje nás, poskytuje platformu ke sdílení zkušeností, bezpečné prostředí pro diskuzi o neúspěších, boji s egem, propojení osobního i profesního života.
Máte už osvědčený postup, jak vybruslit ze „srážky s příliš velkým egem“?
Každý máme nějaké ego a každý máme svoji subjektivní pravdu. Dost často ji potom podáváme jako pravdu obecnou a jedinou. Dle mého názoru není jednoznačný recept. Je dobré umět naslouchat a vnímat protistranu, ale i racionálně hájit svoje postoje. Vždy jde ale o způsob, kterým danou věc podáváme a pokud se daří držet emoce na uzdě, jde to lépe. Nejde tedy o to „CO“ chceme sdělit, ale „JAK“ to sdělujeme. Ale za mě platí: “když chceš někoho soudit, obuj si jeho boty a jdi chvíli jeho cestou“. Pokud se mi povede vnímat protistranu jejíma očima, je jednodušší najít společnou řeč.
Jaké vlastnosti, které máte, jsou pro vaši profesi nejpraktičtější? A jsou vlastnosti, které se naopak snažíte spíše upozaďovat?
Myslím, že je to schopnost se domluvit, komunikativnost, zaměření na výsledek. Snažím se k věcem přistupovat pragmaticky a chci, aby dávaly smysl. Kde vím, že mám mezery, je schopnost PR, prodat sebe sama. Vždycky jsem měla pocit, že by mě měla prodávat především moje práce a moje výsledky. Někdy taky ráda nejdříve naslouchám, přemýšlím a snažím se udělat si úsudek dřív, než vyjádřím veřejně svůj názor. Pracuji pod tlakem, mít termíny je pro mě velmi praktické. A zbytek si nechám raději pro sebe.
Umíte přiznat chybu? A umíte konstruktivně upozornit na chybu své kolegy?
Věřím, že chybu přiznat umím. Mnohem těžší je určitě schopnost konstruktivně upozornit kolegy na jejich chyby tak, aby kritika neublížila, nevyvolávala pocit disrespektu nebo neustálou potřebu se vymezovat a obhajovat, ale pomáhala hledat řešení problému. Někdy si říkám, jestli moje otevřenost není přílišná a neměla bych volit diplomatičtější způsoby. Chodit po špičkách úplně neumím. Ale soudy by měly dělat spíš jiní
Jak velkou roli hraje v přístupu k vaší práci empatie? A našla jste ideální xxx?
Empatie je pro mne velmi důležitá, snažím se osobně přistupovat k lidem individuálně a s empatií. Ale člověk je v pozici leadera solitér a je v tom vlastně hodně sám. Je proto důležité neztratit kontakt s týmem a neuzavřít se ve své vlastní bublině. Pokud jde o termíny a plnění úkolů, tam jde někdy empatie stranou, jsem člověk zaměřený na výkon a ten očekávám i od ostatních. Jsem náročná sama na sebe, a tím pádem často i na jiné. Snažím se ale vnímat individualitu každého z týmu a mám velmi ráda pestrost, týmovost, kamarádské prostředí a pohodu na pracovišti, nesnáším vůbec dobře, pokud jsou v týmu rozpory a je-li tam toxická osobnost, jsem připravena to řešit radikálně.
Kdy naposledy jste si v práci připadala, že jste v něčem úplně na začátku?
Když jsem akceptovala roli Tribe leadera, který spojuje business, data a IT svět. Představte si, že máte řídit nebo chcete vést skupinu lidí do cíle, ale 2/3 jejich práce nerozumíte a nedokážete posoudit, jestli pracují správně, jestli pracují dostatečně rychle a kvalitně.
Pokud spolupracujete s nastupující generací, v čem vidíte její lepší připravenost pro úspěšnou profesní dráhu ve světě financí? A v čem naopak jistý deficit?
Přistupují k věcem naprosto neposkvrnění, tedy jak říkáme out of the box. Nepotřebují se nám zavděčit, říkají otevřeně vlastní názory a rozumí víc očekáváním budoucích generací. Digitální svět je pro ně naprosto přirozený a intuitivní, od útlého věku umí fungovat s mobilním telefonem nebo tabletem. Mají jasno v tom, kolik času chtějí „obětovat“, v tom se lišíme velmi. Naše generace někdy skoro nezná hranice. Tam, kde vidím plusy, jsou velmi přirozeně i potenciální mínusy. Nemají zkušenosti, tedy některé cesty mohou být slepými uličkami, ale oni nemají potřebu učit se z chyb minulých generací, chtějí si chybami projít sami. Jejich přístup k práci může pro naše generace být neakceptovatelný, chybí tam větší ochota dát do toho víc, kus sebe, svého volného času. Jestli je to deficit, těžko říct?! Každopádně je to nový vítr do plachet a je velmi dobře, pokud ho necháme naše plachty čechrat.
Blanka Svobodová pracuje jako Tribe Leader zodpovědný za Corporate Segment Tribe v Komerční bance. Vystudovala obor ekonomie – finanční podnikání na Masarykově univerzitě v Brně. Své více než 20 leté bankovní zkušenosti získala zejména v obchodním segmentu velkých korporací. Ze svých bohatých zkušeností v komunikaci s klienty nyní čerpá při definování strategie pro korporátní segment. Blanka má na starosti i oblast financování, aktuálně řídí vývoj a implementaci nového nástroje pro poskytování a správu podnikatelského a firemního financování od začátku do konce, jednoduše, digitálně, transparentně a automatizovaně.Tým, který Blanka vede, využívá plně principy agility při zjednodušování a zrychlování procesů, řízení obchodních akcí či při naplňování ambice stát se digitální bankou. Jednou z hlavních priorit je i formování cíle udržitelného rozvoje tak, aby byl smysluplný nejen pro banku, ale zejména pro její korporátní klienty. Udržitelnosti se Blanka věnuje již druhým rokem a čím dál víc vnímá toto téma jako svoji profesní i osobní prioritu.