Když Evropská centrální banka v listopadu loňského roku spustila přípravnou fázi projektu digitálního eura, v Česku to příliš velkou odezvu nevzbudilo. Pokud nějakou, spíše šlo o reakce akcentující obavy ze zneužití nástroje ze strany mocných. Málokdo tak zaznamenal, že za přípravu projektu digitálního eura odpovídá žena - nizozemská bankéřka Evelien Witloxová.
Absolventka technologické univerzity v Eindhovenu Evelien Witloxová má dlouholeté zkušenosti s praxí jak v bankovním sektoru, tak ve společnostech zprostředkujících různé formy platebního styku. Působila v platební společnosti Equens, v Evropské radě pro platební styk EPC či finanční společnosti ING.
Do Evropské centrální banky nastoupila na začátku roku 2022 s úkolem přivést k životu digitální euro, přesněji řečeno nástroj CBDC (Central Bank Digital Currency). Jde skutečně o nový platební nástroj, nikoli o elektronickou podobu peněz známou ze současného bezhotovostního platebního styku, ani o virtuální kryptoměnu. Digitální euro tedy má být komplementem eura stávajícího.
Primární motivací architektů projektu navzdory obecnému mínění není snaha vymýtit hotovost (ECB naopak právě pracuje na novém designu fyzických eurobankovek) či snížit environmentální stopu oběživa. Cílem podle Witloxové je nabídnout občanům v oblasti digitálního platebního styku veřejnou službu. „Fyzické bankovky jsou vlastně pohledávkou za emitentem, tedy centrální bankou, platební karta je také pohledávkou za emitentem, jímž je ale banka komerční,“ vysvětluje Witloxová. V případě výpadku na straně komerčních bank či poskytovatelů platebních karet je podle ní ohrožena bezpečnost platebního styku. Digitální euro tak má být alternativní veřejnou platební „zálohou“, garantovanou takzvaným Eurosystémem (European System of Central Banks, který zahrnuje ECB a centrální banky zemí EU).
Vedle této úlohy Witloxová rovněž vznik nového měnového instrumentu vysvětluje snahou zpřístupnit možnost digitalizované platební varianty lidem, pro něž není z nějakého důvodu snadné či dosažitelné zřízení běžného účtu u obchodní banky. „Už při navrhování celého nástroje zohledňujeme lidi, kteří jsou digitálně a finančně na okraji. Pracujeme na vzniku veřejného statku, který nebude generovat zisk. Chceme zajistit, aby použití bylo velmi jednoduché a vyhovovalo lidem se zdravotním postižením a podobně. To u komerčně zaměřených organizací není zcela přirozené,“ dodává Witloxová.
Jak to má fungovat? Nejpravděpodobnější cestou je mobilní platební aplikace s digitálním eurem, což samozřejmě vzbuzuje otázky kolem zabezpečení. V této souvislosti Witloxová zmiňuje, že přestože je bezpečnost platebního styku považována za stejně strategický statek jako bezpečnost dodávek elektřiny či vody, obstarávají 72 procent bezhotovostních transakcí v EU neevropské společnosti, především Visa a Mastercard. Jejich podíl tak má do budoucna klesat ve prospěch panevropské sítě, přičemž digitální euro má být funkční náhradou také dílčích národních bezhotovostních platebních systémů, jako španělský Bizum, nizozemský Ideal či belgický Payconnect.
Bylo by s podivem, kdyby se v návaznosti na takovou iniciativu nevyrojily obavy přerůstající do nejrůznějších konspiračních úvah orwellovského typu. Objevily se například námitky, že takový nástroj může být zneužit v duchu systému sociálních kreditů, který funguje v Číně. Jako takový by měl být programovatelný, respektive peníze by se staly jakousi poukázkou. Tato teorie pracuje s možností, že mocní budou dohlížet, zda spotřebitelé peníze vydávají správně, například za zboží vyrobené udržitelným způsobem. Pokud ne, nebudou je moci použít, v horším případě o ně přijdou. Takovou vizi Witloxová odmítá. „Digitálnímu euru zůstane jeho hodnota a nebudeme nijak omezovat jeho používání. Žádné programovatelné peníze nehrozí už proto, že samotná legislativa týkající se digitálního eura to zapovídá. A v legislativě je to zakotveno právě proto, že tyto obavy jsou logické a je třeba je rozptýlit,“ uzavírá bankéřka.
Comments