Project manažerka obchodní divize Fio banky pro zahraniční trhy Anna Augustinová do této funkce přešla z pozice klientského pracovníka na pobočce. „Jsem stresař. Uvědomila jsem si ale, že chyby, které nás nejvíce stresují, jsou součástí života a nejvíc se díky nim naučíme,“ říká manažerka, která se v loňském roce dostala do přehledu 131 inspirativních žen ve financích projektu #FinŽeny.
Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?
Za svojí největší dosavadní profesí výzvu považuji určitě rozhodnutí změnit pracovní pozici. V prvních dvou měsících, kdy jsem opustila svoji původní pozici v Havlíčkově Brodě a přešla do Prahy, mě zasáhlo úmrtí v rodině. S veškerými změnami, které jsem musela provést, jsem se snažila vyrovnat se zachováním maximální profesionality. Soustředila jsem se na adaptaci nového prostředí a pracovní náplně a z velké části odbourala strach z neúspěchu. Ne nadarmo se říká, že z těch nejtěžších chvil vyjdete silnější.
Co vás nejvíce motivuje ve vašem pracovním životě?
Rozhodně různorodost práce a s tím spojené učení se novým věcem. Přála bych každému, aby ve své práci nalezl zápal a chuť učit se novým věcem.
Jak jste se naučila pracovat se stresem?
Jsem stresař a nemyslím si, že bych s ním uměla pracovat. Neudělat chybu a zavděčit se nejlépe všem je moje "potřeba" od malička. Nicméně za poslední dva roky jsem si postupně uvědomila, že člověk si musí umět říct, že chyby, které nás nejvíce stresují, jsou součástí života a nejvíc se díky nim naučíme. Navíc si myslím, že 70 procent strachu si člověk ve své hlavě tvoří sám. Přesto není snadné odbourat to.
Máte recept pro rovnováhu mezi pracovním a osobním životem?
Vzhledem k tomu, že nemám děti, je pro mě toto nastavování rovnováhy určitě jednodušší než u žen, které děti mají. V případě potřeby upřednostním práci, jindy upřednostním osobní život. Rovnováhu mezi pracovním a osobním životem nemám vyloženě nastavenou a občas mně přítel říká, ať už nemluvím o práci. Za mě je to tedy spíše balanc podle potřeb.
Jak hodnotíte nastavení mateřské a rodičovské dovolené v Česku?
Česko má jednu z nejdelších. Ženy, které chtějí zůstat s dítětem co nejdéle, tu možnost mají. Pro ženy, kterým záleží na co nejrychlejším návratu do práce, třeba alespoň na částečný úvazek, by to mělo být umožněno - ale není to samozřejmost. Jsem ráda, že spousty firem ženy v návratu podporují a umožňují jim skloubit práci s rodinným životem. Co nehodnotím tolik pozitivně, je dostupnost například jeslí. Mám kamarádky, které mají děti, chtějí pracovat, ale nemají hlídání. V tomto směru máme ještě hodně co dohánět.
Dá se na českých školách získat odpovídající vzdělání, které vás připraví pro cestu na vrchol finančního světa?
Pokud je škola ekonomicky zaměřená, je to určitě plus. Není to ale moje zkušenost. Já mám vystudovaný obor bezpečnostně právní činnost a dále tříletou specializaci na bezpečnost v silniční dopravě. Mých 7 let studia bylo směřováno ke složkám IZS a nakonec jsem se ocitla v bankovnictví. Výuka související s finančním světem byla minimální. Věřím, že pokud má člověk chuť, motivaci a zápal pro učení, může spoustu věcí dohnat a s následnou praxí určitě i uspět.
Jakou dovednost byste si chtěla osvojit?
Chtěla bych umět vyřešit veškeré problémy a číst lidem myšlenky.
Jak velkou roli hraje v přístupu k vaší práci empatie?
Velkou. Myslím si, že empatie je důležitá v jakékoli pozici.
S čím jste musela během dosavadní kariéry nejvíce bojovat?
Sama se sebou a konkrétně s netrpělivostí a přesvědčením, že nemohu všechno vědět a vyřešit okamžitě.
Jaké aktivity vám pomáhají udržet si energii pro náročné profesní období?
Energii mně dodává určitě procházka s pejskem, dobré jídlo, práce na zahrádce a samozřejmě jako každá žena si ráda udělám radost nákupem oblečení.