Cesta od CFO k CEO chce odvahu, schopnost vidět za čísly byznys a chuť věci měnit

V kariérní hierarchii udělali poslední, a přitom zásadní krok. Z finančních ředitelů se stali řediteli generálními. Co to obnáší, přináší a stojí? Nejen o tom diskutovali na setkání podkomunity CFOs projektu FinŽeny Eva Collardová z Banky Creditas, Lenka Škopová z Nestlé a Daniel Digoň z Atalianu. Debatu moderovali Alice Machová z EY a Jaroslav Kramer z Cover Story, která projekt zastřešuje.

Generální ředitel je manažerský vrchol a vedou k němu různé cesty. Třeba ta ze stupínku o kousek níž – z pozice finančního ředitele. Panelisté v debatě projektu FinŽeny ji absolvovali a jejich výpovědi se v ledasčem prolínaly, ale i lišily, protože takový příběh je vždy o osobnosti protagonisty.

Eva Collardová je dnes generální ředitelkou Banky Creditas a přičítá to mimo jiné tomu, že vždy hledala nové výzvy. I v roli finanční ředitelky se snažila rozumět byznysu a bavilo ji, když se mohla zúčastnit strategických iniciativ. „Myslím, že se v mém případě potkal správný okamžik s tím, že jsem se vždycky snažila dívat za hranice své vlastní role, rozumět širšímu kontextu a aktivně byznys ovlivňovat. Když se pak vybíral nový CEO a nabídka přišla, v podstatě jsem kývla okamžitě,“ popsala Eva.

Podobný přístup dostal na metu nejvyšší i generální ředitelku Nestlé pro Česko a Slovensko Lenku Škopovou. Už na základní škole, si řekla, že by se chtěla zabývat byznysem a k němu se nejlépe dostane přes finance. „Takže finance pro mě vždycky byly spíš prostředek k tomu, abych pochopila, jak dělat byznys,“ konstatovala. Zároveň měla štěstí, že se dostala do Nestlé, které pojímá řízení financí komerčně. Lenka chtěla být byznysu co nejblíže a v tom jí prospívala ochota udělat něco navíc, protože jí vadilo, když se věci nehýbaly vpřed. „Vždycky jsem k financím přibírala nějakou komerční část a pracovala jsem s komerčním oddělením, od kterého jsem se hodně učila,“ popsala. 

Posunula ji také pracovní etapa ve Švýcarsku, která jí nabídla mezinárodní zkušenost. V neposlední řadě sehráli roli lidé kolem, kteří ji povzbuzovali, že by se měla stát CEO. Bylo to logické i proto, že v Nestlé je podle ní finanční ředitel byznysovým partnerem ředitele generálního. Ten první doporučuje, ten druhý rozhoduje.

Šéf společnosti Atalian CZ Daniel Digoň svého času moc toužil být finančním ředitelem a stanovil si to jako životní cíl. Zamířil na VŠE do Prahy a jelikož mu šla matematika, uložil si, že vysněné manažerské pozice dosáhne do 30 let věku. Nakonec to zvládl do 28, ale očekávaná euforie se nedostavila.

Daniel se tehdy rozhodl pozměnit svůj přístup k životu, protože na kariérní cestě šel dosud tvrdě za svým. „Místo abych se snažil někým se stát, snažil jsem se dělat věci nejlépe, jak umím,“ vysvětlil svou novou filozofii. Právě ta mu pak přinesla příležitost nejen stát se generálním ředitelem, ale taky zažívat nové věci mimo komfortní zónu finančního ředitele, například jít coby introvert na jednání s klientem nebo prezentovat před plným sálem. 

Za ruku nás nikdo nevedl

Říct ano na nabídku špičkové pozice je ovšem jen začátek a vydat se na dráhu CEO vyžaduje dávku odvahy, shodli se diskutující. Eva přiznala, že má ke své roli velký respekt, protože jedna věc je jako finanční ředitel propočítávat různé alternativy a jiná věc je rozhodnout se všemi důsledky. Odvaha pak podle Daniela dává možnost dívat se na rozhodnutí z pohledu toho, co může přinést pozitivního, místo aby člověk podléhal strachu, co vše se může nepovést.

Lenka dodala, že kromě tíže odpovědnosti je práce generálního ředitele pestřejší a ona najednou musela vystupovat z již zmiňované komfortní zóny a zabývat public affairs, komunikací či právními otázkami. „Zároveň jako finanční šéf přemýšlíte, jak uzavřít měsíc a rok, zatímco jako CEO uvažujete v delším časovém horizontu,“ podotkla.

Nikdo z trojlístku hostů debaty neměl ten komfort, že by jej někdo novou rolí provázel. „Možná to bylo dobře, protože já výzvy sama ráda vyhledávám a beru na sebe. Ale nebylo to vždycky jednoduché,“ zhodnotila Eva.

Možností je nejen poradenství mentora ale i teoretické průprava, jako čtení knih od zkušených manažerů. Daniel se tomu věnoval, protože cítil potřebu se dovzdělat. Přesto byla nová role školou a leckdy šel cestou pokusu a omylu. Lenka vzpomínala, že její start byl hodně ostrý, protože na čas ještě musela zastávat roli CFO, zároveň se děla řada důležitých změn a firma nevykazovala nejlepší čísla. Dokázala si ale poradit a situaci zvládnout.

Euforie i osamělost

I vzestup do vrcholné manažerské role má svou bilanci zisků a ztrát. Daniel si například na vrcholu uvědomil, jak je tam člověk sám a na tuto osamělost si poměrně dlouho zvykal. Stejně tak ho překvapila intenzivnost pocitu zodpovědnosti za učiněná rozhodnutí. Když se s těmito atributy své role naučil žít, nastalo období nadšení a vzrušení z úspěchu, protože společnosti se dařilo. Po pěti letech cítí jistou únavu, protože role CEO přináší hodně tlaku a stresu a mnohé, co bylo dříve nové, se stává stereotypem. „Takže teď trochu hledám dlouhodobější motivaci,“ přiznal otevřeně.

Možnost rozhodovat s sebou nese velkou odpovědnost, ale zároveň i možnost věci zásadně ovlivňovat. „Z toho mám asi největší radost a velmi mě to nabíjí,“ vyzdvihla Eva, která má za sebou dva roky ve funkci. Přišla naopak o tvrdé termíny uzávěrek, kterým se řídil její život finanční ředitelky. „Ty mi moc nechybí, takže pro mě je ta bilance plus plus,“ zhodnotila. 

Lenka, která je generální ředitelkou devět měsíců, je podle svých slov stále v euforii. „Ta práce mě baví, jinak bych ji nedělala. Baví mě lidé ve firmě i její značky,“ prohlásila s tím, že pro ni bylo vždy důležité, pro koho pracuje. Vytvořila si tým, s nímž je jí dobře, a který chce ukázat, že specifikum českého trhu, kde polovinu byznysu Nestlé tvoří lokální značky, je velkým potenciálem. Na straně ztrát je čas a zejména od dcery to slyší často.

CFO jako Waze

Protože sami tuto pozici zastávali, mají jasnou představu, co očekávají od svého CFO. Pro Lenku je zásadní stoprocentní vzájemná důvěra, ale také to, aby se finanční ředitel nedíval jen na čísla, ale aby je chápal od byznysového začátku do konce, tedy jako tvorbu zdrojů a následně rozdělení těchto zdrojů na podporu byznysu. „Měla by to být moje pravá ruka, ten, kdo mě případně zastoupí. Ale je pro mě i důležité, aby se mnou uměl, nikoli navenek, ale za zavřenými dveřmi, nesouhlasit,“ uvedla šéfka Nestlé v Česku a na Slovensku.

Blízko jejímu pohledu byla Eva, pro kterou je rovněž důležité, aby se o svého CFO mohla opřít a spolehnout se na něj. Své praktické očekávání přiblížila na příkladu moderních navigací, které řidiči ukážou různé cesty k cíli a propočtou jejich náklady.

Někdy může být předchozí zkušenost z pozice finančního ředitele trochu prokletím, jako se to stalo Danielovi. Své nástupce neustále měnil, a divil se kde je problém, až mu kouč řekl, že možná v něm samotném. Posléze mu došlo, že svým CFO příliš mluví do práce a má pocit, že by mnohé udělal lépe. „Od té doby jsem se trochu stáhnul a mám pocit, že to funguje,“ uvedl.

Co nás osvěží? Lego, ryby, běh

Sice na vrcholu, ale leckdy osamělí s břemenem velké odpovědnosti, musejí generální ředitele umět dobíjet baterie. „My máme velkou zahradu a já se během sezóny vždycky moc těším na zahradničení. Během zimy mám zase lego, jehož jsme velký fanda, nebo puzzle,“ vyznala se Eva Collardová.

To Lenka Škopová se dobíjí sportem. „Chodím hodně běhat, protože to nabízí nejlepší poměr čas/výkon. Baví mě i kolo, ale na to většinou čas nezbývá,“ uvedla. Introvertovi, jakým je Daniel Digoň, zase pomáhá k regeneraci samota, takže se věnuje aktivitám, jako je rybaření či sbírání hub.