Specialistka na audity a finanční výkaznictví Dana Běhálková po čtyřech letech strávených v KPMG přešla v roce 2019 do skupiny Rockaway, kde zodpovídá za finance klíčových společností holdingu. Jejím denním chlebem je tak finanční controlling, reporting a komunikace s auditory a daňovými poradci. Podílí se také na transakcích, analýzách a plánování cash flow celé skupiny. „Nechávat lidem určitou volnost vede často k lepším výsledkům, než když jsou svázaní pravidly a harmonogramy,“ říká manažerka, která se v loňském roce dostala do přehledu 131 inspirativních žen ve financích projektu #FinŽeny.
Co vás nejvíce motivuje ve vašem pracovním životě?
Nejvíce mě motivuje moje okolí. A to hlavně to pracovní, kdy mám kolem sebe kolegy, kteří mají pořád energii něco nového vymýšlet a dívat se na věci jinak. To mě nutí nebýt v tomhle ohledu pozadu a snažit se co nejvíce přispět k dobrému výsledku. Na druhou stranu jsou motivací občas i lidé, kteří se snaží hledat ve všem problém, a to mě motivuje naopak k tomu ukázat, že všechno jde a že to ani nemusí tolik bolet, jak se na první pohled může zdát.
Jaké vlastnosti, které máte, jsou pro vaši profesi nejpraktičtější? A jsou vlastnosti, které se naopak snažíte spíše upozaďovat?
Myslím, že nejpraktičtější je obyčejná zvědavost. Mít přirozený zájem o věc. Zvědavost, která vás nutí se ptát na ty nejjednodušší otázky, které často vedou k nejzajímavějším řešením. Upozaďovat se snažím špatnou náladu, která ještě nikomu nepomohla, ale může hodně ublížit.
Jak velkou roli hraje v přístupu k vaší práci empatie?
Velkou. Empatie je pro mě základem pro zdravý pracovní vztah. Snaha pochopit druhou stranu je klíčová, ráda poznávám příběhy ostatních a jsem ráda, když nemají strach za mnou s čímkoliv přijít. Znám hodně detailů i z osobních životů, které mi pomáhají pochopit celkové nastavení a hodnoty daného člověka.
V čem se považujete za inovativní? A v čem spíše za konzervativní?
Konzervativní jsem v tom, že málo využívám home office. Jsem ráda v kolektivu lidí s kterými můžu vše hned probrat a vzájemnou diskuzí tak přijít efektivně k řešení. Ale chápu, že zrovna tohle je věc, která se může měnit v různých fázích života a že výhody práce z domu ještě v budoucnu ocením. Nevím, jestli je to inovativní, ale myslím, že nechávat lidem určitou volnost vede často k lepším výsledkům. Zavazovat kolegy v pravidlech a nutných harmonogramech, které ani ve výsledku nemusí být pro nikoho přínosem, jsou někdy na škodu. Nefunguje to samozřejmě v extrémech, ale určitá dávka zodpovědnosti a vědomí, že finální výstup bude vaší vizitkou, je přirozeným tlakem na větší výkon.
Jak jste se naučila pracovat se stresem?
Vědomě asi nijak, ale cítím na sobě, že pracovní stres sice pořád vnímám, ale jen velmi omezeně ho nechám přetrvávat v momentě, kdy odjedu z kanceláře. Podle mě je to ale spíš nějaká zkušenost, kdy si umím uvědomit, že stres je z pohledu delšího časového horizontu zbytečný.
Máte recept pro rovnováhu mezi pracovním a osobním životem?
Pro mě je základem si pracovní život s osobním částečně spojit. Nejsem zastánce striktního oddělování těchto rolí, cítím se svobodněji, když se prolínají. Je to dáno i naší firemní kulturou, kdy všichni vzájemně máme velký respekt k osobním záležitostem. Obecně jsem ráda v obraze, proto třeba i na dovolené vyřídím nějaký email a neberu to jako povinnost ani nutnost, je to pro mě přirozené. Proto mě, a doufám, že ani mé okolí, vůbec nestresuje, když oznámím, že příští dva týdny nebudu v kanceláři.
Pokud spolupracujete s nastupující generací, v čem vidíte její lepší připravenost pro úspěšnou profesní dráhu ve světě financí? A v čem naopak jistý deficit?
Jsem v tomhle optimista. V nastupující generaci vidím mnohem větší zápal pro věc, jsou mnohem více informovaní o všech jejich možnostech, a když se jim poštěstí dělat to, co opravdu chtějí, dají do toho všechno. Deficity si netroufám komentovat, nemám ráda generační poukazování na negativní vlastnosti a určitě jich v očích starší generace máme taky spoustu. A myslím, že je taky trochu na nás mladším pomoci v tom, kde se necítí silní nebo si nejsou jistí. Obecně každé další generaci hrozně fandím, ale věřím, že je to více o jedincích než plošně o generaci.
Jak hodnotíte nastavení mateřské a rodičovské dovolené v Česku?
Přijde mi hodně velkorysé v porovnání se zahraničím v jeho trvání i podmínkách. Nerada bych hodnotila, jaký model je lepší, asi každý má svoje. Nicméně jsem velmi vděčná, že si tuto roli mám možnost sama aktivně přizpůsobit podle potřeb a nejsem závislá na konkrétním nastavení.
Je podle vás cestou k rovnému odměňování mužů a žen zveřejňování mezd na konkrétních pozicích?
Myslím, že tak jednoduché to nebude. Porovnávání konkrétních pozic by hodně záleželo na způsobu vyhodnocení jejich podobnosti a to si zatím neumím představit. Stejná pozice v jiných společnostech může znamenat úplně něco jiného, a to nejen náplní práce, ale také mírou zodpovědnosti. Nevím, jestli je v tomto případě správnou cestou prosté srovnání čísel na výplatních páskách.
Jak se stavíte k profesním výzvám? Vyhledáváte je? Nebo si spíše vyhledávají výzvy vás?
Ať už výzvu vyhledám nebo přijde sama, tak je to pro mě zásadní součást pracovní náplně. Nejsem typ člověka, co má rád zajeté koleje a hlavně žádné změny. Jsem přesný opak, takže každá výzva je pro mě zábava a něco, čemu se rozhodně nevyhýbám. Naopak, pokud bych cítila, že se pro mě nic nového neděje, asi bych přemýšlela o změně.