Eva Poláchová: Doba 50+ je jedna z nejsvobodnějších etap života

To nejlepší v životě se často rodí z krizí. Evě Poláchové před třinácti lety skončilo tehdejší pracovní angažmá. Trh ale nebyl nakloněn ženám těsně před padesátkou, a tak bezmála tři roky opustila pojišťovací branži, aby se do ní po tomto sabatiklu opět vrátila. S pátou životní dekádou navíc stanula na vrcholu kariéry, v představenstvu jedné z největších pojišťoven na českém trhu.

Svou profesní budoucnost si přitom představovala ve speciální pedagogice. Její kádrový profil ale neodpovídal požadavkům tehdejšího režimu, kterému se pro výchovu handicapovaných dětí nezdála vhodná. Po gymnáziu proto vyrazila na zkušenou do zahraničí a rok pracovala ve východním Německu. „Byla to pro mě velká škola života, v osmdesátých letech minulého století práce v zahraničí nebyla tak běžná jako dnes. Sama v cizině se středoškolskou znalostí němčiny, to byl opravdu boj,“ vzpomíná. Po návratu už nezakolísala jít za svým snem a nastoupila na statistiku na Vysoké škole ekonomické. Se studiem pak přišel kladný vztah k číslům, takže ji velmi pragmaticky zvolené zaměření začalo bavit.

K pojišťovnictví, v němž zatím strávila 30 let profesního života, ji přivedla náhoda po rodičovské. „Stěhovali jsme se z Valašska do Prahy, dcery začaly chodit do školky a přišel ten správný čas se nechat zaměstnat, aby byl v rodině druhý příjem. Jedna tehdy v Čechách neznámá pojišťovna požadovala právě moji specializaci a navíc němčinu. Asi to byl osud,“ vzpomíná Eva Poláchová s tím, že ji specifický finanční obor okouzlil a v mnohém pohltil. I díky tomu si vyzkoušela mnoho rolí — od obchodníka, přes školitele, controllera, produktového specialistu až po vedení různých útvarů. „Stále mě ta naše branže naplňuje a mnohdy překvapuje,“ podotýká.

KRIZE V KRIZI

Život málokdy bývá jen cestou vzhůru. Ačkoli to bylo asi nejtěžší období na její profesní dráze, Eva Poláchová zpětně hodnotí jako velké štěstí, že si prošla „pracovní krizí“ v době doznívající světové finanční krize. V roce 2013 skončilo její angažmá ve společnosti OVB Allianz a bylo to v době, kdy trh práce nebyl vstřícný k ženám, jejichž věk se blížil padesátce. Na téměř tři roky vypadla z oboru i ze zažitého pracovního koloběhu. Zklamala ji zpátky pedagogika, a tak se věnovala obecně prospěšné společnosti Pastelka, která se zaměřuje na popularizaci zdravých návyků při psaní a kreslení, propagaci grafomotorických pomůcek nebo vzdělávání pedagogů.

„Zkušenost, kdy jsem zjistila, že se dovedu o sebe postarat, mi dala obrovskou pokoru a zároveň svobodu. Tenhle dar si velmi hýčkám,“ říká.

V roce 2015 ji však zavolalo zpátky osudové pojišťovnictví. „Do cesty mi přišla Kooperativa, kde jsem nastupovala v porovnání s minulostí na pozici nižší o čtyři patra, ale potkalo se všechno, co jsem tehdy aktivně hledala a bylo to v ten správný čas,“ popisuje Eva Poláchová. Bezmála šest let vedla podporu prodeje. V roce 2021, kdy jí bylo pětapadesát, její kariéra dosáhla dosavadního vrcholu: stala se členkou představenstva.

Když se nové role ujímala, byla podle svých slov pyšná, že do ní dorostla a dostala důvěru. Převládaly ale obavy. „Ta pozice je o odpovědnosti a není jednoduchá k unesení,“ hodnotí Eva Poláchová. Jmenováním totiž teprve všechno začíná. „Pokud si někdo myslí, že se přestěhováním do vyšších pater automaticky stává borcem, tak se hluboce mýlí. Teprve, když si ty borďácké boty nazujete, zjistíte, co všechno je potřeba změnit. Naučit se v nich chodit chce čas a permanentní práci na sobě,“ líčí.

A hned vyjmenovává výzvy za výzvou: že je potřeba se poprat s očekáváním okolí, naučit se opravdu vážit slova, protože najednou mají jiný dopad, nebarvit se v detailech a zůstat na strategické rovině, cíleně vystupovat z bubliny představenstva a neztratit nejen realitu, ale i lidi, umět vysvětlit rozhodnutí, která vedou ke stabilizaci firmy a mohou být v rozporu třeba se zažitým pořádkem, být přirozený a tím i uvěřitelný.

NELZE ZASTÁVAT PŘÍLIŠ MNOHO ROLÍ

Fakt, že její kariéra nabrala zcela novou a náročnou trajektorii po padesátce, vnímá veskrze pozitivně. „Pro mě je doba 50+ jedna z nejsvobodnějších. Děti odrostly a já se skutečně mohu bez kompromisů věnovat výzvám spojeným s kariérním růstem,“ říká Eva Poláchová. Je totiž toho názoru, že člověk v životě zvládne jen určité množství rolí, a pokud je jich příliš, může to vést k tomu, že některou začne stavět s kompromisy, které by jinak nedělal.

Když má poradit případným následovníkům, má jen povzbuzující slova: „Nebojme se toho, pozdní věk nám dává možnost nadhledu, životní zkušenosti a větší odvahu prosazovat smysluplnost a užitek. Je jen na našem osobním rozhodnutí, jestli a jak to využijeme.“

Aktuálně je jejím stěžejním profesním cílem úspěšné zvládnutí klíčových projektů, které vedou k transformaci společnosti ve skupině Kooperativy s cílem uspět v konkurenčním prostředí a udržitelně dělat byznys „dalším, řekněme, 200 let“. Přiznává, že to zní trochu jako fráze, ale opak je podle ní pravdou. „Nyní tvoříme aktivně naši budoucnost bez toho, aby nám někdo říkal nebo nařizoval, jak to má být, a velmi záleží na tom, jak tuhle autonomii a odpovědnost zúročíme. Jde o velkou změnu. Nositelem je samozřejmě vedení, ale síla nové strategie se bude odrážet právě v tom, jak bude přenesena do firmy. Budu cítit velkou satisfakci a splnění dalšího profesního cíle, až se to podaří,“ říká s tím, že vpřed ji hodně pohání jak kolegyně a kolegové, tak fakt, že v Kooperativě člověk může věci měnit a plnit si nejen své sny. „To je ta svoboda, kterou tolik akcentuji,“ uzavírá žena, která se nebojí nových začátků.