Proč ženy investují lépe než muži a jaké zbraně jim ve světě financí mohou posloužit

V první debatě investiční podkomunity projektu FinŽeny se sešly Andrea Lauren z Rockaway Capital, Jana Soukupová ze Spinoffy a Diana Rádl Rogerová z Behind Inventions. Moderace se ujala další dáma ze světa investic, Jana Holíková z One Family Office. Silná sestava nezklamala, a tak se účastnice akce například dozvěděly, proč může být návrat do Česka cestou o 25 let zpět, kde je zašpuntován převod technologií z výzkumu do praxe nebo proč je dobré nechat děti dívat se na sci-fi. Zkrácený obsah debaty nabízí následující text.

Akcí nebo mediálních vystoupení zaměřených na investování žen je čím dál víc. „Přes to mám pocit, že podle čísel, která ukazují různé průzkumy, se počet žen investorek sice zvyšuje, ale velmi pomalu,“ posteskla si Jana Holíková, ředitelka obchodních vztahů ve One Family Office a moderátorka debaty. 

Postavení žen ve světě investic podle ní ilustruje i to, že pokud už mají možnost mluvit na různých summitech a konferencích, bývají vyčleněny do samostatných panelů. Za doklad toho, že by měly být v investičních debatách zastoupeny lépe, označila právě účastnice první debaty investiční podkomunity projektu FinŽeny. Krátké intro, v němž se účastnice představily, jí dalo vzápětí za pravdu.

Tři kariéry jedné finančnice

Andrea Lauren působí ve světě financí od roku 1995, takže zažila už řadu ekonomických cyklů. Nejprve sbírala 13 let zkušenosti v evropském epicentru financí Londýně jako investiční bankéřka. „Radila jsem korporátům i vládám při velkých fúzích, akvizicích, privatizačních transakcích i přeshraničních obchodech v řádech i miliard euro,“ přiblížila. Když se vrátila do Česka, pustila se do startupového podnikání a s lidmi z Roklenu se zaměřila na shromažďování kapitálu od široké veřejnosti pro začínající firmy. „Bylo to v roce 2011, v době, kdy vládla velká víra ve Fintech a v to, jak naruší fungování a byznys model tradičních finančních institucí. Což se úplně nepotvrdilo,“ podotkla. Od roku 2017 je investiční partnerkou v Rockaway Capital. Donedávna se podílela na vedení její venture-kapitálové divize, v současnosti se stará o shromažďování kapitálu pro všechny fondy společnosti. „Máme celou plejádu investičních strategií, pro které buduji distribuci,“ popsala s tím, že je to už třetí kariéra v jejím životě.

Živá voda pro technologie

Jana Soukupová začínala ve veřejném sektoru. Zhruba pět a půl roku pracovala v Poslanecké sněmovně na agendách spojených s rozpočtovým výborem, ale záhy se v tomto velmi mužském světě „začala cítit trochu jako Marťan“. Rozhodla se tedy budovat uvnitř sněmovny platformu, která sdružovala mladé lidi napříč politickými stranami a věnovala se inovacím, startupům a podpoře začínajících vědců. Když cítila, že už má na tomto poli za sebe splněno a zároveň jí dostihlo vyhoření, přešla jako šéfka provozu do startupu s poměrně specifickým zaměřením. Před pěti lety pak přišla nová vláda a ministryně pro výzkum a inovace jí nabídla, aby se stala šéfkou jejího kabinetu a jedním z jejích hlavních úkolů bylo připravit reformu transferu znalostí a technologií. Postupně se ale ukazovalo, že aby taková reforma skutečně fungovala, nestačí jen změny na úrovni státu a institucí. Klíčové je zapojení soukromého kapitálu, který dokáže vědeckým projektům pomoci vyrůst v životaschopné firmy. „Když moje mise na úřadu skončila, šla jsem a spolupostavila čistě privátní fond pro technologický transfer, který se jmenuje Spinoffy,“ představila své současné angažmá Jana.

Dámský klub v mužském světě

Jako holka pro všechno se uvedla Diana Rádl Rogerová, někdejší šéfka poradenské společnosti Deloitte v Česku a dnes partnerka investiční firmy Behind Inventions. Pracuje totiž v malém týmu, kde je sedm lidí a tři globální partneři. „Nejméně mě baví fundraising, ale dělám ho nejvíc. Někdy je fakt pakárna permanentně někoho přemlouvat, jak jsme jiní, ale já tomu moc věřím, že jsme. Naopak nejvíc mě baví, že paradoxně právě v investicích je ten náš klub velmi ženský,“ uvedla. Vtipné ovšem podle ní je, že systém fungování firmy je založen na budování partnerství po světě a jelikož se zaměřuje na duální technologie, protějšky jsou povětšinou muži. „Narážím na sedmdesátileté generály z Japonska či Francie a je to úžasné, jak je to jiná mentalita. Takže se pohybuji v takovém trochu paradoxním světě, kde my holky sháníme polského generála,“ popsala. Z jejího vystoupení bylo znát, že má pro svou práci vášeň, kterou shrnula následovně: „Investice mi přijdou geniální v tom, že narazím na milion věcí a každá z nich mě vždy překvapí, takže se pořád učím“.

V kterém kariérním bodě jste potřebovaly sami sebe povzbudit jako ženy mezi muži?

Andrea: Já jsem vysokou školu dělala v Dánsku, pak jsem byla v Londýně, kde většina kolegů, zvlášť na vyšších postech, byli muži. Ale pak jsem se vrátila sem a zažila jsem skok zpátky do historie mužského šovinismu asi tak o 25 let, a to je něco, s čím se tady člověk musí smířit. Máme tradiční pojetí role ženy, tradičnější než třeba v jiných zemích v regionu, a dokonce i oproti zemím, kde by to člověk vůbec nečekal, jako je třeba Turecko. Statistiky podílu žen v managementu nebo v politice jsou v Česku špatné, a třeba u nás v práci je to také takový mužský klub. Jsem na to zvyklá a asi jsem to vždycky na sílu tlačila před sebou, ale není to úplně dobré. Mimo jiné proto, že ženy podle mě investují lépe a dobře rozumějí pojmům, jako je řízení rizika a diverzifikace, které v dlouhodobém investování jednoznačně vyhrávají.

Diana: Já jsem byla nejvíc dole, když jsem odcházela z Deloitte. Ale zároveň mi to pomohlo rozhodnout se odejít a zkusit něco jiného. Nestalo se mi, že bych si pomyslela, že to bylo kvůli mužům. Nemám takovou zkušenost nebo si ji možná nepřipouštím, protože v některých věcech jsem takový ignorant.

Jana: Já jsem nejvíce problematické situace zažila v důsledku toho, co se děje v přehnaně mužských kolektivech, kde se ženy musí vyprofilovat, což nebývá bez vlivu na jejich charaktery. Problémem nebyli muži samotní, ale ošklivé šrámy, které to nechalo na ženách. Některé místo toho, aby se to snažily změnit nebo zastavit, byly ještě horší. 

Co je vaše ženská zbraň, kterou umíte využívat a pomáhá vám proti mužským protějškům? 

Andrea: Většina mužů si myslí, že to urve na sílu a protistranu při jednání nebo rozhodování přetlačí. Řekla bych, že je poměrně ženská vlastnost dělat si pečlivou přípravu a potom jít metodicky, na základě faktů, po krůčcích, kdy se všechno nemusí urvat na první dobrou.

Jana: Odpověď Andrey můžu podepsat. Ještě bych dodala, že pokud mám zkušenost z různých týmů, které jsem pomáhala stavět nebo si sama stavěla, je dobré mít tam jednoho člověka, který dobře odhadne lidi. Má na ně čuch. A ještě se mi nestalo, že by to byl muž. 

Diana: Řekla bych, že žádný muž mi nikdy neodmítne schůzku. V investicích tohle super funguje, protože muži vás opravdu vždycky přijmou. Navíc když na ně kulíte oči, tak oni neradi říkají holkám ne. Druhá věc, na kterou jsem přišla a ráda ji využívám, je to, že v poslední době si ženy opravdu víc pomáhají. Jsem v organizaci, kde můžu kontaktovat jakéhokoli CEO ze světa, a nejradši kontaktuji ženy v těchto pozicích, protože vím, že se mi vždycky budou věnovat a snažit se mi pomoct.

Ženy často řeší kariérní otázky v protikladu s rodinou a dětmi. Jak jim dávat příležitost a povzbuzovat je, aby se věnovaly investicím?

Andrea: Hodně pomohl covid, který umožnil práci odkudkoliv jako mainstreamovou věc, zatímco předtím to bylo velmi raritní. Více to prospělo ženám než mužům, protože ženy dokážou zvládat více věcí najednou a dělat tu práci z domova. To je jedna věc, která znamenala posun i v tom světě investic. Další možností jsou různé částečné úvazky. Já jsem třeba zaměstnala holku na part time jako provozní šéfku ve fondu a donutila jsem jí vydržet, když šla z jedné mateřské plynule na druhou. Takže už má dvě děti a kariéru nemusela přerušit.

Jana: Ono to platí pro obě pohlaví. Spoluzakladatel našeho fondu je velice aktivní tatínek a možnost distanční práce nám pomáhá podobné věci zvládnout. Pro fungování našeho fondu je to zcela automatické, takže je jedno, jestli člověk aktuálně funguje v Liberci nebo v Praze.

Diana: Já si myslím, že dávat příležitost je jednoduché, jen je třeba o tom mluvit. Práci si můžete vybrat, takže když vám někdo možnost, kterou zrovna potřebujete, nedá, běžte dál. 

Jak vnímáte tuzemskou úroveň vědomostí o tom, co je investování, a rozdíly mezi muži a ženami v tomto směru?

Andrea: Finanční gramotnost je u nás obecně velmi nízká. Češi mají vysoký sklon k šetrnosti, ale drtivou většinu peněz pak umístí do velmi málo výnosných termínovaných vkladů. Další velkou vášní Čechů jsou nemovitosti, takže spousta z nich má investiční byty, a když už se pustí do něčeho jiného, tak je to nemovitostní fond. To platí obecně pro muže i ženy. Souhlasím ale s šéfem České spořitelny Tomášem Salomonem, že se pomalu daří rozinvestovat Česko, protože jak inflace zničila úspory střední třídy, tak se více a více lidí snaží najít výnosnější možnosti, kam peníze vložit. 

Jana: V oboru, kde se pohybuje náš fond Spinoffy, je nutná evangelizační práce s oběma pohlavími, protože výraz technologický transfer je tu poměrně nový. Ve světě je to standard a jsou ekosystémy, kde skvěle funguje. Jedna univerzita je schopná vyprodukovat 100 spinoffů ročně. V Česku máme extrémně autonomní univerzity, které dlouho braly vědecko výzkumnou činnost čistě jako publikování článků a účast na konferenci. Je to pět let zpátky, kdy opravdu začal tlak shora dolů, že musejí to pojetí rozšířit. Máme na takhle malou zemi obrovské množství univerzit a výzkumných institutů a nejde do toho úplně málo veřejných peněz, jenom se z toho málo nápadů a myšlenek dotáhne do reálného podnikání.  

Diana: Začnu tím, že my máme třetinu žen investorek. Hodně jsem se na ně zaměřila. V našem oboru ale rozdíl mezi znalostí mužů a žen nehraje až takovou roli, protože vysvětlovat někomu postkvantovou kryptaci je vždycky složité. Nicméně uvědomila jsem si jeden argument, který je pro mě osobně zásadní, totiž že považuji za nesmírně užitečné to, co dělám. Protože objevovat technologie, které nás mají chránit, a hlavně chránit naše děti, je strašně důležité. Tohle je sdělení, které se snažím šířit dál, a ženy na něj hodně slyší. 

Současným světem otřásají konflikty, turbulence, převratné technologické novinky jako AI. Co bude jedna důležitá věc, kterou každá budete muset zvládnout do příští dekády?

Andrea: Žijeme ve světě, kde mezinárodní řád, jak jsme ho namalovali po roce 1945, přestává platit. Paradoxně trhy na to příliš nereagují. Vzniklo už několik studií na korelaci geopolitických událostí a výkonnosti trhu, a ukazuje se, že trhy válečné konflikty skoro vždy ignorují. Umělá inteligence je asi globálnější a univerzálnější fenomén. Mám dva syny, kteří se připravují na vysokou školu, a já se teď dívám na profese, které tu budou i za deset let, až oni dostudují. Vidím, jak mizí místa juniorních právníků a juniorních investičních bankéřů v Londýně a v New Yorku, a jak jsou nahrazováni technologií, která udělá základní práci lépe a rychleji. Stejně tak mizí práce programátorů a celý průmysl softwaru jako služby. Takže asi největší výzvou pro mě teď je, co poradit další generaci, jakým směrem se má vydat.

Jana: Pro mě je největší výzva udělat z Česka transferové Švýcarsko. Zahraniční technické univerzity nebývají o tolik větší než ČVUT, jen tam lépe fungují některé procesy. Teď tady máme jedinečnou příležitost s novým rektorem prof. Michalem Pěchoučkem, který je také investor a rozumí nám. Věřím, že společně dodáme i dalším univerzitám v Česku inspiraci, jak dělat rychlý a efektivní technologický transfer. 

Diana: Podle mě máme stejnou výzvu už asi tak 50 let, a to je vzdělávání, které je v České republice od základních škol úplně tragické. Zatímco spousta jiných zemí s tím dost pohnula, my ne. Jak se svět zrychluje, je ta mezera ještě větší, protože nejsme zvyklí na flexibilitu ve vzdělávacím systému. 

Ale ještě bych doplnila jednu radu. Nechte děti hodně se dívat na science fiction, protože to, co se tam jeví jako nemožné, se nakonec často ukazuje jako možné. Já se teď velmi ráda dívám na sci-fi o AI, protože chci mít otevřenou hlavu. Jen si připustit, co všechno je možné, mě na něco připravuje a být připraven je lepší než nebýt.