Když chcete získat ke spolupráci nejvyšší vedení firmy, jděte na to přes odpovědnost. Právě tou členové představenstev dnes a denně žijí a ocení každého, kdo jim s tímto břemenem alespoň trochu pomůže a nabídne pocit jistoty. Sami jsou někdy plni pochybností, ale nesmí je dát příliš znát, protože jejich úlohou je zvednout vlajku a běžet tak, aby za nimi běželi i ostatní. O své zkušenosti, jak na to, se v rámci setkání Ženská síla ve velkém byznysu podělily Eva Poláchová, členka představenstva pojišťoven Kooperativa a Česká podnikatelská pojišťovna, a Lucie Urválková, finanční ředitelka a místopředsedkyně představenstva finanční skupiny Uniqa. Akce byla součástí projektu #PRVNÍCH100LET a jejím spolupořadatelem se stala advokátní kancelář Deloitte Legal.
"My rozhodujeme, a to je to nejtěžší. Často tak stačí jen říct: pokud chceš zodpovědně rozhodnout, potřebuješ k tomu to či ono, a jsme pro spolupráci získáni," uvedla Eva Poláchová. Druhá účastnice panelu, Lucie Urválková, to přiblížila na příkladu předřečnic, z nichž jedna se věnuje compliance a druhá internímu auditu. Obě hovořily o tom, že potřebují spolupracovat s ostatními, ale mají to těžší, protože jsou v neoblíbených rolích. "My interní audit a compliance milujeme, protože nám pomáhají v důležitých věcech a my na ně spoléháme," vyznala se Lucie. Pojišťovnictví je totiž silně regulovaný byznys a pojišťovny musí být mimo jiné často ve spojení s centrálními bankami, což zajišťuje právě compliance, které je tak štítem vůči vnější regulaci. Interní audit je pro vedení zase štítem dovnitř firmy.
Jak zkušené členky firemních představenstev naopak získávají a motivují ke spolupráci ostatní? "Já vždycky říkám, když chceš spolupracovat s druhou stranou, obuj si její holiny, ať pochopíš, jaké ona má motivy, na čem staví a proč jedná, jak jedná," přiblížila svůj pohled Eva Poláchová. Vrcholný manažer podle ní něco utrousí cestou od výtahu a firma je toho do druhého dne plná. O to důležitější je rozpoznat, zda druhá strana spolupracuje z vlastní ryzí motivace, nebo proto, že musí. "Každá z nás chce být oblíbená, ale v boardu nejsme proto, abychom dostaly metál za oblíbenost. Tohle vyvážit je těžké," přiznala Eva. Účinné bývá podle ní motivovat užitkem, společným cílem, k němuž spolupráce povede.
Lucie Urválková nabídla znovu konkrétní příklad, kdy řídila přeshraniční fúzi skupiny s jinou firmou. Osvědčilo se jí o všem mluvit otevřeně, všechny do všeho vtáhnout, vše řešit společně. Každý dostal důvěru, každý přispěl svým střípkem a výsledkem byla skvěle zvládnutá transakce. "Pokud lidi přesvědčíte, že jsou důležitým článkem týmu, ukážete jim směr, pochválíte je za dobře vykonanou práci a oslavíte jednotlivé milníky, tak lidé spolupracují, protože vidí, že to funguje," popsala svou zkušenost finanční šéfka pojišťovny Uniqa.
Svým způsobem specifickou disciplínou je pak spolupráce v rámci samotných představenstev či dozorčích rad firem. Často se tam vznáší nepsané pravidlo, že si každý má dělat své a nelézt druhým do zelí. "Jenomže sám voják v poli nic nezmění. Nebude to fungovat. Pokud naši lidé ve firmě uvidí, že my sami nespolupracujeme, tak se firma rozklíží," zdůraznila Lucie Urválková. Její rada zní: hlavně si nebrat nic osobně, s kolegy v případě potřeby vše profesionálně probrat a aktivně spolupracovat. V její společnosti se například osvědčila po obměně představenstva sezení s koučem, která se zaměřila na přirozenou spolupráci. "Velmi nám pomohlo, když jsme si sedli vždy jeden na jednoho a vysvětlili si bez emocí, co nám vadí a kde to nefunguje. Já jako finanční ředitelka mám miliony termínů. Když nedostanu do konkrétní doby vstupy od ostatních, nejsem schopna zabezpečit kompletní výstup. Bylo třeba vysvětlit, že to nejsou moje čísla, ale naše čísla," řekla Lucie.
Také podle Evy Poláchové je zásadní v představenstvu nalézt společnou řeč a táhnout za jeden provaz, což obvykle chvíli trvá. Na začátku totiž zpravidla nastává poziční boj. "My jsme v Kooperativě v současném složení čtvrtý rok a první rok jsme hledali porozumění v tom, co říkáme, abychom mluvili společnou řečí," přiblížila Eva. I proto je důležité, aby vrcholné vedení mělo šanci fungovat nějaký čas pospolu a příliš často se neměnilo. Zásadní je také uvěřitelnost, kdy manažer sám dělá to, co žádá od ostatních.
Obě dámy dostaly také otázku, zda si mohou dovolit někdy odhalit svoji nejistotu. Obě přiznaly, že se nejistotě občas také neubrání, ale jako vrcholné šéfky musí rozhodovat a ukazovat směr, nikoli tápat. Lucie Urválková má ve zvyku obklopovat se lidmi, kteří jsou lepší než ona, a ve věcech, kterým sama nerozumí nebo si není jistá, jí pomohou. Proč? Protože nemá problém jim dát najevo, že jejich erudice či zkušenosti jsou v dané chvíli zapotřebí. "Nenajdete větší uzlíček nejistoty, než jsem já, ale každý vám o mě řekne: ta si je pevná ve svém názoru. Vůbec to tak není a vyvážit to je asi to největší umění," uvedla Eva Poláchová.