Beáta Petrušová: Nemusíme být dokonalé, stačí být autentické a připravené se učit

Slovenská rodačka Beáta Petrušová spojila svou profesní kariéru s financemi a pojišťovnictvím. Dosáhla řady úspěchů na vysokých finančních pozicích nejen na Slovensku a v Česku, ale i v zahraničí. Od roku 2010 působí ve strukturách společnosti Generali, kde aktuálně zastává pozici CFO v dceřiné společnosti Europ Assistance pro Česko a Slovensko. Pusobí také v dozorčích radách Generali v Bulharsku a Rumunsku. „V práci nemám ráda neupřímnost. Raději slyším nepříjemnou pravdu než hezkou lež,“ říká finančnice, která byla zařazena do aktuální edice Síně slávy projektu #FinŽeny.

Jak by měla probíhat pracovní porada, aby byla efektivní a skutečně přínosná?

S jasným cílem a bez zbytečných kruhových debat. Musí mít svůj cíl a rytmus. Vždy musíme vědět: Proč se scházíme? Co má být výsledkem? Kdo bude co dělat po schůzce? A samozřejmě si také vyměňujeme informace. Schůzky neděláme proto, že je úterý, ale proto, že máme rozhodnout a posunout se dál. Respektujeme čas každého z nás.

Jaké odborné a lidské vlastnosti by měla mít vaše nástupkyně?

Měla by být schopna vidět lidi i čísla. Mít páteř i srdce. Je třeba umět říkat „ne“, snášet tlak, dělat nepopulární rozhodnutí a přitom neztratit lidskost. Odvahu postavit se za správnou věc. A hlavně: musí být sama sebou, ne další Beátou.

Co vám během pracovního dne spolehlivě zkazí náladu?

Neupřímnost. Když se hraje hra „všechno je v pořádku“, i když všichni víme, že není. A také pasivita když lidé čekají, místo aby převzali zodpovědnost. Raději slyším nepříjemnou pravdu než hezkou lež.

Máte nějaký tip, jak hospodařit s energií, abyste zvládla náročné pracovní dny?

Ano, dělejte si přestávky bez výčitek. A nastavte si hranice. Každý den si dopřávám chvilku ticha, žádný mobil, žádná schůzka, jen já. I když nemůže být dlouha, ten čas si vyhradím. Nejvíce energie mi však dodává vědomí, že má práce má smysl.

Na co kladete největší důraz při mentorování mladších kolegyň?

Na to, aby věřily, že mohou být profesně silné a zároveň být samy sebou. Připomínám jim, že nemusíme být dokonalé, stačí být autentické a mít odvahu růst.

Jaká vlastnost je podle vás pro kariéru ve světě financí nejdůležitější?

Odolnost a odvaha. Ve financích je změna jediná istota. A bez rozhodnutí žádná čísla nedávají smysl. Pokud víte, kdo jste, jakou máte hodnotu a kde jsou vaše hranice, zvládnete i bouře.

Máte recept na to, jak úspěšně požádat o zvýšení platu?

Mít v tom sama jasno. Umět pojmenovat svou hodnotu a fakta. A necítit se kvůli tomu provinile. Férovost není arogance.

S jakými předsudky a stereotypy se podle vás ženy ve finančním světě nyní potýkají?

Že jsme příliš emocionální, že neumíme rozhodovat, že mateřství znamená konec ambicí. Mýty, které už dávno neplatí, ale my je stále musíme trpělivě vyvracet.

Jak obvykle dáváte svým podřízeným najevo svou nespokojenost?

Přímo, ale zdvořile. Nemusím křičet, stačí změnit tón. Nespokojenost vždy uvádím v souvislostech: co se stalo, proč to není v pořádku a co očekávám příště.

Musí se člověk manažerem narodit, nebo se to dá naučit?

Lze se to naučit, ale pouze pokud je člověk ochoten se rozvíjet a přijímat zpětnou vazbu. Ani já jsem se nestala manažerkou přes noc. Je to o zkušenostech, pádech a úspěších.

Potýkala jste se někdy se impostor syndromem?

Ano. Měla jsem chvíle, kdy jsem si v duchu říkala: „Opravdu sem patřím?“ Ale vždycky mě podporovaly výsledky, fakta a lidé, kteří mi věřili, když jsem o sobě ještě pochybovala. Pochopila jsem, že pochybnosti máme všichni. Pochybnosti máme všichni, ale nesmíme je zaměnit za pravdu. Pomáhá mi mluvit o tom otevřeně, s přáteli, kolegy nebo mentory.

Který životní/kariérní moment byl pro vývoj vaší kariéry nejpodstatnější?

Nejvíc mě posunula rozhodnutí, ktorá mě děsila. Říct “ano”, když máte pocit, že ještě nejste připraveni, to je okamžik kdy rostete nejrychleji. Žádná manažerka nevyroste ze své komfortní zóny.