Denisa Odendaal: Někdy je důležitější důvěřovat intuici než titulům v pracovním inzerátu

Po studiích práv ve Velké Británii a šesti letech v londýnské kanceláři se Denisa Odendaal vrátila do Česka, aby zde zúročila své mezinárodní zkušenosti. Dnes se jako senior associate v advokátní kanceláři Dentons specializuje na regulaci finančního trhu a soutěžní právo. Vedle advokacie působí také v marketingu mezinárodního motorsportu a věří, že profesní růst stojí především na lidech, kteří vás podporují. „Pokud jste obklopena správnými lidmi, profesní cesta se přirozeně ubírá správným směrem,“ říká advokátka zařazená mezi 131 inspirativních žen projektu #FinŽeny.

Kdybyste měla popsat svou kariéru jedním slovem, jaké by to bylo a proč?

Nekonvenční. V osmnácti letech jsem odjela do USA dokončit střední školu, poté jsem vystudovala práva ve Velké Británii a šest let pracovala v přední mezinárodní advokátní kanceláři v Londýně. Dnes jsem zpět ve své rodné zemi a snažím se zúročit zahraniční zkušenosti na českém trhu – a přinášet místním klientům i kolegům perspektivu, kterou jsem nabrala v globálním prostředí.

Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?

Těch výzev bylo víc – už jen kvůli tomu, že moje cesta byla od začátku trochu „mimo tabulky“. Jako Češka hlásící se na britskou univerzitu z americké střední školy jsem zjistila, že na můj případ tehdy neexistovaly žádné standardní kolonky. V mnoha ohledech jsem si musela vyšlapat vlastní cestu. Další velkou zkouškou byl návrat do Česka po Brexitu. Ztratila jsem výhody volného pohybu v rámci EU, a zároveň jsem opouštěla dobře rozjetou kariéru v Londýně. Bylo to období, kdy jsem sama sobě musela dokázat, že najdu uplatnění i doma, budu se dál profesně rozvíjet, a dokážu českému trhu nabídnout něco navíc. Dnes vnímám své rozhodnutí jako správné, ale byl to krok do neznáma.

Kdy jste naposledy změnila názor — a co vás k tomu přimělo?

Bylo to při rozhodování o návratu do Česka a volbě nové pracovní pozice. Měla jsem dvě velmi zajímavé nabídky. Jedna z nich na první pohled působila lákavěji z hlediska pracovní náplně. Nakonec jsem ale zvolila tu druhou. Rozhodující roli sehrál přirozený instinkt a uvědomění, že pro můj dlouhodobý růst je klíčové prostředí – hodnoty firmy, kultura, tým, se kterým trávím většinu dne – a nikoli jen obsah prvotní pracovní nabídky. Zvolila jsem prostředí, ve kterém jsem se lidsky i hodnotově cítila „doma“, přestože druhá možnost mohla na papíře vypadat atraktivněji z hlediska typologie práce. Dnes vím, že to byla správná volba – pokud jste obklopena správnými lidmi, profesní cesta se přirozeně ubírá správným směrem. Naučilo mě to víc důvěřovat intuici než titulům v pracovním inzerátu.

Jak jste se naučila pracovat se stresem?

Upřímně – stále se to učím. Stres byl vždy moje slabší stránka. S přibývajícími zkušenostmi ale člověk získává nadhled a umí lépe rozlišit, co je skutečná priorita a co už ne. Důležité pro mě bylo naučit se říct „stop“ i sama sobě. Vědomě se snažím oddělovat práci od rodinného života: když jsem s rodinou, nesleduji telefon, neřeším e-maily. Mám vyhrazený čas, kdy jsem plně „v práci“, a čas, kdy jsem plně „máma a partnerka“. Přiznávám však, že ne vždy je to možné, a v těchto situacích se stále cítím nekomfortně.

Jakou roli hraje ve vaší kariéře networking a budování profesních vztahů?

Na začátku kariéry jsem sílu networkingu podceňovala. Byla jsem spíš individualista, soustředěná na výkon a kvalitu práce „u stolu“. Dnes vím, že to byla chyba, ale nikdy není pozdě to napravit. Kontakty a vztahy nejsou jen o „vizitkách“, ale o vzájemné inspiraci, sdílení zkušeností a příležitostech, které by jinak vůbec nevznikly. Platformu FinŽen vnímám jako skvělou příležitost, jak to dohnat. Umožňuje mi potkat ženy z různých odvětví financí, podnikání, práva a slyšet jejich příběhy a budovat vztahy, které nás mohou posunout profesně i osobně. Networking dnes vnímám jako nedílnou součást práce – ne jako doplněk.

Je podle vás potřeba mít kolem sebe dostatek ženských vzorů? A v čem byste vy sama chtěla být vzorem?

Ano, je. Pro mě je velmi důležitý pocit, že „v tom nejsem sama“. Na ženy jsou často kladeny vyšší a širší nároky než na muže – vedle práce nesou velkou část odpovědnosti za rodinu, domácnost, organizaci chodu života. Někdy je opravdu těžké najít rovnováhu. Mě samotnou inspirují příběhy žen, které řeší podobné dilema – a přesto se nevzdávají svých ambicí a dokážou uspět. Brzy budu maminkou tří malých dětí a vedle advokacie působím i v administrativní a marketingové roli v motorsportu. Ráda bych byla vzorem v tom, že je možné být dobrou a přítomnou mámou a zároveň si plnit profesní sny a realizovat se i v netradičních oborech. Ne v ideálním, „instagramovém“ smyslu, ale autenticky – s tím, že někdy to je těžké, chaotické a náročné. To přiznávám. Ale jde to.

Kdybyste měla vybrat jednu věc, která vám nejvíce pomohla růst profesně i osobně, co by to bylo?Podpora těch správných lidí kolem mě. Od dětství jsem měla velké štěstí na rodinu, která mě povzbuzovala mířit vysoko a nebát se odlišné cesty. Později jsem podobnou podporu zažila i v práci. V londýnské praxi jsem během koncipientských rotací střídala oddělení každých šest měsíců a velmi rychle jsem pochopila, jak zásadní je přístup kolegů a nadřízených. Tam, kde panovala důvěra, otevřenost a ochota vést mladší kolegy, jsem vyrostla nejvíc – odborně i lidsky. Když kolem sebe nemáte ty správné lidi, růst se zpomaluje, někdy úplně zastaví. Ztrácíte motivaci. Kolektiv pro mě hraje velkou roli, a ovlivnil do značné míry i moji profesní specializaci.  

Kdybyste měla definovat úspěch bez použití slov „kariéra“ nebo „peníze“ – jak by zněla vaše definice?

Pro mě je úspěch pocit smyslu a seberealizace. Stav, kdy vím, že to, čemu věnuji svůj čas a energii, mě posouvá – odborně i osobně – a zároveň má pozitivní dopad na lidi kolem mě. Úspěch je pro mě kombinace vnitřního sebeuspokojení, že jdu po své vlastní cestě, a vědomí, že to, co dělám, má smysl.