Eva Bártová: Je důležité umět přiznat chybu. Nejsme supermani

Head of Subsidy and operations process developement Eva Bártová je v Raiffeisen stavební spořitelně zodpovědná za procesní rozvoj a oblast státní podpory. Vedle toho je garantem outsourcingů několika oblastí, a to back office, kontaktního centra a documentation managementu, kde je i odbornou poradkyní. „Nemá smysl stresovat se kvůli věcem, které člověk neovlivní,“ říká manažerka, která byla zařazena do aktuálního přehledu 131 inspirativních žen ve světě financí projektu #FinŽeny.

Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?

Výzev bylo mnoho, ať již projektové nebo ty s přímým okamžitým dopadem na klienty. Asi největší výzvou profesní i osobní bylo provést a dovést můj tým k integraci do mateřské banky s tím, že většina týmu předá během 12-18 měsíců své know how, bude s nasazením a fér přístupem pracovat až do konce svého působení ve společnosti a teprve pak si bude hledat práci jinde. Za úspěch celého týmu i svůj považuji to, že jsme toto období zvládli, stále se rádi vidíme a máme si co říci, i když již nepracujeme v jedné společnosti.

Jaké aktivity vám pomáhají udržet si energii pro náročné profesní období?

Chvíle s rodinou a s kamarády, moci s nimi mluvit, zlehčit těžké chvíle a situace a ve finále se pořádně zasmát. Každodenní procházky se psem, plavání, trocha jógy a dobrá kniha.

Jaké hodnoty považujete za nejdůležitější při své práci a proč?

Upřímnost, autentičnost, respekt. Na nic si nehrát, přiznat chybu, přiznat, že něco nevím. Nejsme supermani.

Kdybyste měla popsat svou kariéru jedním slovem, jaké by to bylo a proč?

„Jízda.“ Rychlá, energická, plná zatáček, překážek, občas skoro prázdná nádrž, pár pokut, ale ve finále úžasný adrenalin a dobrý pocit z fér jízdy.

Jaká část vaší práce vás nejvíce naplňuje a proč?

Naplňuje mě práce s lidmi a rozvoj. Nové projekty, nové výzvy, nutnost učit se a posouvat.

Co vás motivuje každé ráno vstát a pokračovat v tom, co děláte?

Mou motivací je to, že mě to stále baví a také kolegyně a kolegové, se kterými je to fajn.

Jak jste se naučila pracovat se stresem?

Naučil mě to čas. Semlel mě velký a dlouhodobý negativní stres a právě díky tomu jsem se naučila rozeznávat věci, kvůli kterým stojí za to se stresovat, a pak ty, které člověk neovlivní, i kdyby se stresoval sebevíc. A to je velká úleva. Dávka stresu pozitivního je občas potřeba, abychom se přesvědčili, co všechno zvládneme a dokážeme.

Co vám přináší radost a energii v pracovním dni?

Mnoho věcí – dobrá káva ihned po ránu, usměvaví kolegové, dokončené úkoly, těšení se na procházku s dcerou a s pejskem. Těch věcí je opravdu hodně.