Katarína Strýčková: Profesní síť nevzniká jen networkingem. Důležitá je i reputace

Katarína Strýčková spojila ve své kariéře diplomacii, média, etiketu i udržitelnost. Dnes pracuje jako sustainability a CSR expertka v UNIQA SK, už osm let ale zároveň vede podcast V ženskom rode, v němž otevírá témata ženské zkušenosti a profesního života. Za společného jmenovatele své profesní cesty považuje zvědavost – ochotu ptát se, učit se a v případě potřeby změnit vlastní názor. „Profesní síť podle mě nevzniká jen na networkingovém večírku. Vzniká dlouhodobě z reputace,“ říká expertka zařazená mezi 131 inspirativních žen projektu #FinŽeny.

Kdybyste měla popsat svou kariéru jedním slovem, jaké by to bylo a proč?

Zvědavost. Moje profesní cesta nebyla přímočará a dnes to považuji za její velkou výhodu. Vedla mě od diplomacie a protokolu přes média a autorskou práci až ke společenské odpovědnosti a udržitelnosti. Vždy mě ale zajímalo totéž: lidé, jejich motivace, vztahy a prostředí, které ovlivňuje jejich rozhodování. Zvědavost pro mě není potřeba všechno vědět. Je to ochota stále se ptát a připustit, že odpověď může změnit i mě samotnou.

Kdy jste naposledy změnila názor - a co vás k tomu přimělo?

Nebojím se změnit názor, když mám dostatek důvodů ho přehodnotit. Myslím, že je to jedna z nejdůležitějších profesních dovedností – neulpívat na vlastním přesvědčení jen proto, že jsme ho jednou vyslovili. Práce v diplomacii, médiích i stovky rozhovorů, které jsem v mém podcastu V ženskom rode zatím vedla, mě naučily, že lidé málokdy změní pohled na svět proto, že je někdo přesvědčí silnějšími argumenty. Častěji se to stane tehdy, když opravdu porozumí zkušenosti druhého člověka. Právě proto považuji ochotu přehodnotit vlastní pohled za projev síly, ne slabosti.

Jaké hodnoty považujete za nejdůležitější při své práci a proč?

Integritu, odpovědnost a respekt. Integritu proto, že hodnoty mají význam jen tehdy, když podle nich jednáme i ve chvíli, kdy to není pohodlné. Odpovědnost proto, že naše profesní rozhodnutí téměř vždy ovlivňují i někoho dalšího. A respekt proto, že bez něj podle mě nevzniká důvěra - a bez důvěry nevznikají dobré vztahy, kvalitní spolupráce ani dlouhodobá změna.

Zažila jste situaci, kdy vás podpořila jiná žena - a co jste si z toho odnesla?

Měla jsem v životě štěstí na ženy, které mi v důležitých chvílích otevřely dveře, vyslovily moje jméno v místnosti, kde jsem nebyla, nebo mi jednoduše daly najevo, že věří v moji schopnost něco zvládnout. Právě takovou podporu považuji za mimořádně cennou. Naučila mě, že podporovat druhou ženu neznamená říkat jí, jak má žít nebo pracovat. Někdy stačí vytvořit prostor, aby mohla ukázat, co v ní je. Snažím se totéž dlouhodobě a aktivně dělat pro jiné ženy.

Jakou roli hraje ve vaší kariéře networking a budování profesních vztahů?

Velkou, ale slovo networking používám opatrně. Nikdy jsem cíleně „nesbírala kontakty“. Mnohem důležitější pro mě bylo budovat vztahy založené na důvěře a na tom, že si lidé pamatují, jakou zkušenost s vámi měli. Po letech se ukazuje, že právě takové vztahy překračují hranice jednotlivých zaměstnání a funkcí. Profesní síť podle mě nevzniká na networkingovém večírku. Vzniká dlouhodobě z reputace.

Je podle vás potřeba mít kolem sebe dostatek ženských vzorů? A v čem byste vy sama chtěla být vzorem?

Můj podcast V ženskom rode vznikl před osmi lety právě z přesvědčení, že potřebujeme znát více ženských zkušeností. Po stovkách rozhovorů si ale myslím, že vzor nemusí být člověk, jehož život chceme napodobit. Může to být někdo, kdo nám ukáže možnost, o níž jsme do té chvíle nevěděli. Pokud bych sama měla být v něčem vzorem, pak snad v odvaze nezůstat uzavřená v jedné profesní identitě - učit se, začínat nové věci i v době, kdy už od vás okolí očekává, že budete především těžit z toho, co dávno umíte.

Jak poznáte, že děláte něco, co má skutečný smysl?

Když to má důsledek i pro někoho jiného než pro mě. V CSR je pro mě důležité, zda se dobrý záměr skutečně promění v konkrétní změnu v životě lidí. V rozhovorech poznávám smysl ve chvíli, kdy mi někdo řekne, že začal o známé věci přemýšlet jinak. A v práci obecně tehdy, když po nás nezůstane jen výstup, ale něco, co pokračuje aj bez nás. Smysl podle mě nemusí být velkolepý. Musí být skutečný.

Kdybyste měla definovat úspěch bez použití slov „kariéra“ nebo „peníze“ – jak by zněla vaše definice?

Možnost žít tak, aby mezi tím, čemu věřím, a tím, co skutečně dělám, byla co nejmenší vzdálenost. Mít svobodu stále se učit, dělat práci, která má přesah, a neztratit přitom zájem o lidi a svět kolem sebe. A možná také jednou zjistit, že něco z toho, co jsem vytvořila, mělo význam i poté, co jsem odešla.