Marcela Jeníčková: Nejsložitější projekty zvládnou jen ti, kteří dokážou spolupracovat

„Úspěch je, když se podaří vytvořit něco lepšího nebo nového, co většině přinese vyšší kvalitu života,“ říká Marcela Jeníčková, další laureátka žebříčku 131 inspirativních žen projektu #FinŽeny. Absolventka VŠE začínala v auditu finančních institucí v Deloitte a dnes vede v Generali České pojišťovně oddělení reportingu a účetní metodiky. Za největší profesní výzvu považuje implementaci IFRS 17, která jí potvrdila, že za každou úspěšnou změnou stojí především lidé schopní otevřeně spolupracovat. 

Co vás přivedlo k vaší profesi a co vás v ní udržuje? 

K financím mě přivedla láska k logice a matematice, k jasným pravidlům. Úžasné je, že realita je ale mnohem barevnější, a i v tomto oboru je ve skutečnosti mnoho kreativity, inovativnosti a krásného objevování a tvoření.

Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva? 

Největší profesní výzvou pro mě byla implementace nového účetního standardu pro pojistné smlouvy IFRS 17. Je těžké zhodnotit, která část tohoto projektu byla nejnáročnější, zda primární pochopení standardu, co, proč a jak by se mělo vykazovat, nebo implementace do velmi složitého IT a datového prostředí velké pojišťovny se širokým záběrem a historií pojistných smluv, nebo řízení a koordinace tohoto celého projektu. I když si spousta lidí při tomto projektu sáhla na své dno, byl projekt úspěšný, a to díky tomu, že lidé na něm pracovali opravdu spolu, otevřeně a se vzájemnou podporou.

Kdy jste naposledy změnila názor — a co vás k tomu přimělo? 

Vybavuji si situaci, kdy jsem změnila názor na projekty řízené centrálně, skupinou. Dříve jsem takové projekty vnímala jako velmi direktivní, málo přínosné a jen velmi pracné. Nicméně po zkušenosti s projektem na implementaci IFRS 17 jsem změnila názor. Jednoznačným důvodem byli lidé, kteří na tomto projektu na centrále pracovali. Byli to otevření, schopní lidé, kteří naslouchali a reflektovali, co slyší. Moc dobrá spolupráce to byla.

Máte recept pro rovnováhu mezi pracovním a osobním životem?

Pro mě úspěšně funguje vytvořit si dvě komunity, kolegy a přátele v práci a rodinu a přátele v osobním životě. Věnovat se oběma a nešidit žádnou, protože obě dodávají tolik potřebný pocit spokojenosti, když se jim věnujete. Co často chybí, je věnovat se i sám sobě a tady u mě fungují externí tlaky, méně už uvědomění. Externí tlaky, jako třeba koupit si velmi drahé tenisky, aby člověk začal běhat ... přece nezůstanou ve skříni, když stály tolik peněz. Nebo se zapsat na kurz, kde, pokud nedorazím, tak školitel/trenér/instruktor/ostatní účastníci díky mé absenci přijdou o to nejcennější – jejich čas. To mi pomáhá ohlídat si čas sama pro sebe a svůj rozvoj.

Co vám přináší radost a energii v pracovním dni? 

Rozhodně úspěch, pochvala a pocit dobře odvedené práce. Úspěch stejně můj, jako úspěch mých kolegů. Potom je pro mě nabíjející i těšení se na něco nového, takže změna.

Jakou radu byste dala ženám, které začínají svou kariéru ve financích? 

Asi bych stejnou radu dala všem ženám, ať budují svoji kariéru kdekoli. Udržte si svou osobnost, svůj přístup, své hodnoty. Nestyďte se za své priority a moc bych všem přála, aby tou největší prioritou byla jejich rodina.

Kdybyste měla vybrat jednu věc, která vám nejvíce pomohla růst profesně i osobně, co by to bylo?

Rozhodně výcvik systemického koučování. I když se necítím na to, stát se koučem, tento výcvik mi velmi pomohl rozšířit si obzory v tom, jak vnímat tento svět, jak vnímat své chování, jak vnímat chování ostatních a jak s ním pracovat.

Kdybyste měla definovat úspěch bez použití slov ‚kariéra‘ nebo ‚peníze‘ – jak by zněla vaše definice? 

Úspěch je, když se podaří vytvořit něco lepšího, nebo něco nového, co většině přinese vyšší kvalitu života. Úspěch je nejen, že člověk něco nového či lepšího vytvořil, ale že o tom, že je to přínos dokázal přesvědčit tu zmiňovanou většinu.