Markéta Flanderková: Neúspěch neberu definitivně, vždy existuje cesta dál

Markéta Flanderková, partnerka advokátní kanceláře PORTOS a konzultantka CCS PREMIUM TRUST, pomáhá klientům s dlouhodobou ochranou majetku a jeho strategickým uspořádáním. Specializuje se na corporate governance a efektivní nastavení holdingových struktur. Díky porozumění právním i byznysovým aspektům přináší klientům funkční a praktické řešení. „Každý den přináší novou výzvu – a právě to mě na advokacii naplňuje. Potřebuju řešit problémy a hledat cesty tam, kde si ostatní myslí, že žádná není,“ říká Markéta Flanderková, která byla zařazena do aktuálního přehledu 131 inspirativních žen ve světě financí projektu #FinŽeny.

Když se ohlédnete, co byla vaše největší dosavadní profesní výzva?

Každý den je nějaká výzva a pořád přicházejí další. Já osobně se spíš dívám dopředu a minulé výzvy vnímám jako lekce, které jsem překonala. Možná je to tím, že zpětně už víme, jak to celé dopadlo, a proto situaci hodnotíme jinak. Když člověk stojí před nějakým velkým problémem, může se to zdát jako největší dosavadní výzva, ale pak to překoná a řekne si: „Dobře, jdeme dál.“ Přijdou nové výzvy. Tak to zkrátka funguje, a i toto je vlastně na advokacii hezké. Kdybych tu práci neměla, ty výzvy by mi chyběly. Potřebuji je k životu.

Kdybyste měla popsat svou kariéru jedním slovem, jaké by to bylo a proč?

Jízda. Pořád se něco děje, pořád se něco řeší – často několik věcí najednou a všechno je potřeba vyřešit správně a ideálně okamžitě.

Jaká část vaší práce vás nejvíce naplňuje a proč?

Jednání s lidmi. Komunikace s klienty, snaha najít řešení tam, kde si klient myslí, že žádné není. A samozřejmě výhra. Ta vždycky potěší.

Co vás přivedlo k vaší profesi a co vás v ní udržuje?

Odjakživa jsem měla na věci svůj názor a chtěla jsem ho vyjádřit nahlas. Jsem komunikativní typ a na advokacii se mi líbí, že se v ní spojuje byznysová stránka s lidskou a odbornou. Přišlo mi to jako zajímavá kombinace. A taky to, že je právo univerzální. Dá se uplatnit ve všech oblastech života. Samo o sobě nestačí, ale je to výborný základ. V profesi mě pak drží právě ta různorodost – odborná stránka, komunikace, jasně dané cíle. Člověk vidí výsledky své práce celkem rychle, což je motivující. Každý den se něco stane, všechno se někam posouvá, a je krásné to sledovat a být toho součástí.

Jak se vyrovnáváte s neúspěchy nebo krizovými situacemi?

Snažím se na ně dívat racionálně. Neberu je jako neúspěch v pravém slova smyslu, ale spíš jako přechodný stav, se kterým se dá pracovat. Možná se věci nevyvíjejí tak, jak jsme si představovali, ale to neznamená, že je to selhání. Je to lekce nebo signál, že je třeba zkusit jinou cestu. Neberu to nějak definitivně, snažím se situaci analyzovat a najít spolu s kolegy řešení. Krizových situací není málo, o to důležitější je nenechat se jimi ovlivnit, zůstat s čistou a jasnou myslí a hledat možnou cestu. Vždycky nějaká je, jenom možná nebyla na první dobrou vidět.

Jakou roli hraje ve vaší kariéře networking a budování profesních vztahů?

Zásadní. Česká republika je malá a důvěru i dobré vztahy si člověk buduje jen jednou. Proto je potřeba o ně pečovat, stejně jako o dobré jméno a naši značku.

Kdybyste měla vybrat jednu věc, která vám nejvíce pomohla růst profesně i osobně, co by to bylo?

Určitě to byly především životní situace a lidé, kteří mě obklopovali a nadále obklopují – kolegové, klienti, ale také rodina. Právě ta nás formuje už od narození. Rodiče nám ukazují, co je správné a co ne. Postupně do našeho života přicházejí další vlivy – spolužáci, učitelé, pracovní prostředí, kolegové a další lidé, se kterými se setkáváme. Ve všem tomto vidím přirozené propojení mezi profesní a osobní rovinou. Všechno se vzájemně ovlivňuje a posouvá nás dál.

Pokud spolupracujete s nastupující generací, v čem vidíte její lepší připravenost pro úspěšnou profesní dráhu ve světě financí a práva? A v čem naopak jistý deficit?

Mám pocit, že každá generace se dívá na tu mladší s určitou skepsí – to je normální. Ale nemyslím si, že by některá generace byla „lepší“ nebo „horší“. Každá vyrůstá v jiných podmínkách a s jinými hodnotami. Mladší generace chce mít život vyváženější – víc dbá na rovnováhu mezi prací a osobním životem. Ale není to pravidlo. Jsou výjimky na obě strany. Pracuji většinou s lidmi, kteří mají podobný přístup jako já, a přesto jsou z jiné generace. Každý přístup je ale v něčem obohacující, a někdy ukáže nové možnosti a nové cesty. Těžko se hodnotí, co je „správně“.