Na mužské šéfy a kolegy jsme měly štěstí, říkají Magdalena Wavle, Gabriela Slováková a Michaela Vojníková

Co mají společného výkony vedoucích rolí ve finančním ústavu, vědecké laboratoři a probační službě? To vše a mnohem víc bylo náplní úvodní diskuze pilotního eventu projektu #FinŽeny v Brně, který se uskutečnil v tamním sídle České spořitelny. O výjimečnosti akce svědčila účast dam nejen z financí, ale též z veřejné správy, akademické sféry a byznysu.

Složení prvního diskuzního panelu ani nemohlo být pestřejší. Zasedly v něm People & Culture Tribe Lead v České spořitelně Magdaléna Wavle, ředitelka Probační a mediační služby České republiky Gabriela Slováková a vedoucí laboratoře nanomedicíny na Ústavu chemie a biochemie Mendelovy univerzity v Brně Michaela Vojníková.

Každá z těchto dam stojí v čele různě velkých týmů lidí. Přestože prostředí, kde se tak děje, jsou diametrálně odlišná, uplatňují dámy manažerské prvky, které platí za univerzální. Každá z těchto rolí je ale zároveň specifická. „Vědci jsou velmi svérázní, stejně tak studenti, jejichž každá další generace má jiný pohled na to, jak by věci měly fungovat,“ říká na úvod Vojníková. Za stále složitější považuje též studenty motivovat. „Říká se, že věda se dělá srdcem, což je bohužel pravda, protože financí do vědy neputuje tolik, kolik by bylo třeba. K našim dlouhodobým cílům vede velmi náročná cesta a stejně tak náročné je lidi motivovat k nadstandardním výkonům,“ dodává s tím, že problém není jen se zápalem, ale i s nedostatečným počtem lidí ochotných na vědeckých pracovištích zůstávat. „Chtějí odcházet za vyššími platy. My jim můžeme nabídnout jen ty tabulkové a s nimi nehneme.“

Plno i bez reklamy

Slováková před funkcí šéfky Probační a mediační služby byla ředitelkou velkého hotelu, poté ředitelkou věznice. „Hlavní rozdíl byl v tom, že v hotelu jsme měli obsazenost padesátiprocentní, zatímco ve věznici stodvacetiprocentní, a to jsem se ani nemusela starat o promo,“ říká v nadsázce. Skutečnost byla přirozeně plná rozdílů a mnohdy neradostných. „Zdánlivá podobnost tam je, ale když ve věznici vidíte lidské osudy, ztrátu svobody, důstojnosti a soukromí, nelze tam hledat spojitosti,“ navazuje.

Z pohledu leadershipu Slováková řeší trochu podobné problémy jako Vojníková. „Také se potýkáme s nedostatkem financí a tabulkovými platy. Motivace tak přichází z toho, že člověk chce pracovat v prospěšné profesi. Je to svého druhu oběť. Každý, kdo studuje sociální práci, právo či psychologii a chce pomáhat sociálně znevýhodněným, asi tuší, že nebude žít jako byznysmen,“ dodává a pochvaluje si, že všech 600 zaměstnanců Probační a mediační služby má svou práci rádo. „I v posledním zoufalci vidí probační úředník vždy člověka,“ těší ji. Zároveň upozorňuje na paradox, že peněz se nedostává zrovna jejímu úřadu, který plní zásadní roli v tom, aby méně lidí „sedělo ve věznici“, přičemž každý vězeň podle jejích slov stojí erár zhruba 750 tisíc korun ročně.

Práce s lidmi je denním chlebem Magdalény Wavle, neboť stojí v čele oddělení HR. Vzhledem k velikosti České spořitelny a šíři jejího záběru je přirozené, že jejích téměř deset tisíc zaměstnanců má různé potřeby. Aby jim bylo možné vyhovět, je třeba mít jasnou koncepci. „Důležité je vědět, na jakých hodnotách chci firmu stavět. Mít jasno v tom, co je pro firmu správné a co ne. To je vlastně tím, co tu firmu tvoří. Zároveň to má silnou spojitost s oblastí HR, takže s tím pomáháme,“ říká Wavle.

Koho chléb jíš

Směr každé organizace určuje nejvyšší vedení, v případě veřejné správy zřizovatel. Na manažerech je, aby danou politiku prosazovali uvnitř organizace. Co když s ní ale vnitřně nesouzní? Podle Magdalény Wavle je vnitřní soulad základním předpokladem. „Když jsem byla mladší, bylo to trochu jinak. Tehdy jsem byla ráda za získávané zkušenosti. Dnes bych nevydržela dlouho ve firmě, jejíž hodnoty by mi byly proti srsti. Nebavilo by mě to a ani by to nebylo fér, protože lidi to na vás poznají,“ říká manažerka. „Čím jsem starší, tím je pro mě důležitější přesah do společnosti, což třeba v případě České spořitelny a její péče o finanční zdraví Čechů určitě platí. Navíc při naší velikosti můžeme řadu věcí pozitivně ovlivnit,“ dodává Wavle.

Probační a mediační služba je spravována ministerstvem spravedlnosti. Slováková si pochvaluje, že má jako ředitelka instituce celkem velkou autonomii. „O spoustě věcí mohu rozhodovat, zároveň mě ale mohou ze dne na den odvolat. Já se držím našich principů, kde základem je pomoc ať už oběti, nebo pachateli v podobě nápravy společenských škod. říká Slováková. Radost jí dělá fakt, že navzdory napjatému rozpočtu a nedostatku tabulkových míst její tým „setrvává na pozicích“.

Jistou erozi podpory zažívá podle Vojníkové i věda a výzkum v Česku. Přestože vnější zdání může být opačné. „Z různých zpráv vzniká dojem, že začínající vědci mají velkou podporu a že hodně peněz míří na to, aby se tuzemští vědci vraceli ze zahraničí, ale je to stále nedostatečné. Když chcete vybudovat vědecký tým, nějaký objem peněz potřebujete. Pokud je ten objem malý, bude malý i ten tým a nebude schopný konkurovat zahraničním týmům,“ vysvětluje Vojníková.   

Z debaty vyplynul pozitivní poznatek, že ani jedna z dam se během své kariéry nesetkala s ústrky pramenícími z genderových stereotypů. Vojníková je přesvědčena, že ženy obvykle jsou nuceny pracovat více, aby prokázaly svou fundovanost, nicméně od mužských kolegů vědců se jí dostává více podpory než od žen. Slováková se nejen v drsném vězeňském prostředí těšila od mužů vždy velkému respektu. A Magdalena Wavle rovněž. „Ani já nemám čím přispět. Měla jsem kolem sebe vždy muže, ať šéfy nebo kolegy, kteří mě podporovali,“ uzavírá manažerka České spořitelny.