Některé stereotypy zmizely, jiné přetrvávají, myslí si Eliška Remešová a Lenka Bradáčová

Síla žen může mít mnoho tváří a žádná není lepší než jiná. Zhruba tak by mohlo znít resumé debaty, kterou v rámci galavečera u příležitosti vyhlášení čtvrté edice 131 inspirativních žen ve financích vedly nejvyšší státní zástupkyně Lenka Bradáčová a psychoterapeutka a lektorka Eliška Remešová. Akce projektu #FinŽeny, se uskutečnila 3. listopadu v hotelu NH Collection Carlo IV.

Lenka Bradáčová sice není první ženou na postu nejvyšší žalobkyně, ale to nesnižuje unikátnost její kariéry. K profesnímu úspěchu jí napomohly nejen vytrvalost a výkonnost, které jsou nezbytností, ale také integrita a autorita. Obzvlášť autoritu považuje za důležitou. „Podstatné jsou podle mě obě podoby autority, tedy jak ta formální, tak přirozená. Lze se spokojit jen s jednou z nich, ale myslím, že ideál je mít obě. To je předpoklad, aby vaše mise byla úspěšná,“ říká.

V kariérním světě Elišky Remešové se to podstatné točí kolem emocionality, sebereflexe a autenticity. Sama klade důraz právě na autenticitu. „Když člověk žije v souladu se sebou samým, život je jednodušší. Nestaví se mu do cesty strachy a obavy, aby nějak vypadal, nějak působil, vytvářel dojem. Díky tomu také snáz pozná, zda s druhou stranou najde společnou řeč, nebo ne,“ myslí si terapeutka.

Kde se bere síla

Otázka, která se často vznáší kolem úspěšných žen, zní, zda je možné sílu potřebnou pro úspěch budovat, nebo jde o vrozenou kvalitu. Z pohledu psycholožky je to kombinace obojího. „Rodíme se minimálně se sílou a touhou přežít. To nás formuje dál, kdy se snažíme uspět ve skupině, v níž se nacházíme. Čím jsme blíže jejímu středu, tím se cítíme lépe a bezpečněji. Tuto sílu můžeme časem ztratit, ale také ji rozvíjet. Proměňuje se to, kam je pak tato síla namířena. Protože se třeba deset let za něčím ženeme, ale pak zjistíme, že to nepotřebujeme a že chceme žít jiný, plnější život,“ přemítá Remešová.

Z pohledu Bradáčové pramení síla úspěšných žen především v jejich osobnosti a platí to dnes stejně jako před dvaceti lety. „Osobnost se formuje jednak genetikou, kterou neoklameme, ale i výchovou a dalšími vlivy, které nás v průběhu života formují. To určuje sílu konkrétních jedinců. Za stěžejní považuji genetiku a výchovu do osmnácti let,“ komentuje právnička.

Úspěšná i oblíbená?

Kariérní úspěch může mít různé podoby i různou míru, protože pro každého to může znamenat něco jiného. Není pochyb o tom, že ženy jsou schopné dosáhnout úspěchu v jakékoli míře i podobě. Častěji než muži u toho ale také chtějí být oblíbené. Podle Bradáčové bylo dříve zvykem, že ženský úspěch, jakkoli častý, se proti těm mužským málokdy prezentoval. „Tento stereotyp se mění, což souvisí s rovnými právy. Najednou je vidět spousta úspěšných žen. A jestli jsou i oblíbené, záleží na různých faktorech. V některých profesích bude oblíbenost větší, někde menší. Ale i tohle může být otázka stereotypu, protože dnes ženy působí v rolích, kde dříve působili muži. Dokázaly to přitom během jednoho století od nabytí volebního práva. Dnes obsazují i silové pozice, takže i ta otázka oblíbenosti či neoblíbenosti časem ztratí význam,“ říká nejvyšší státní zástupkyně.

Remešová k tomu dodává, že ženy zvládají být úspěšné a oblíbené zároveň, ale stojí je to více úsilí než muže. Zároveň zpochybňuje, zda je právě oblíbenost to, o co je třeba usilovat. „Důležité je, aby žena byla respektována, ne aby byla oblíbená,“ říká.

Že stereotypy přetrvávají navzdory značnému společenskému vývoji, Remešová dokládá zajímavými statistickými zjištěními. „Statistiky říkají, že čím více žen je zastoupeno v ryze mužském povolání, tím rychleji klesá jeho prestiž v sociálním žebříčku. Naopak když se v typicky ženském oboru objeví muž, dostává se mu zvláštní pozornosti. To považuji za klíčové. Věříme, že žijeme v racionální a logické společnosti, ale tak tomu zjevně není. Otázka nezní, zda přežívají stereotypy, otázka zní, kolik jich je a jak hluboké a nebezpečné jsou,“ uzavírá psycholožka.