O různých podobách mentoringu a ženské kariérní svobodě
- před 2 dny
- Minut čtení: 4
Když se sejdou čtyři dámy z různých karierních pater velké poradenské společnosti, zazní řada zajímavých názorů, otevřených výpovědí i výrazných postojů. V prvním panelu Mezigenerační debaty žen ve světě financí a práva vystoupily Jiřina Procházková a Tereza Homa z Deloitte Legal a také Michaela Lounková a Lucie Šaldová z Deloitte. Akci počátkem února pořádaly Projekty #FinŽeny a Lex Elite ve spolupráci s advokátní kanceláří Deloitte Legal.
Jak moc jsme dnes jiní, než jsme byli dříve? Věčné téma mezigeneračních rozdílů muselo přijít na přetřes už kvůli názvu debaty. „Já jsem byla z generace, kdy jsme v práci sedávali 12 hodin denně a bylo to naprosto běžné. Ale neříkám to s nějakou tíží, protože jsme tam zažili skutečně hezký čas. Bylo to o tom, že jsme ho trávili v kanceláři, ale dost často jsme po těch 12 hodinách zašli na skleničku,“ zavzpomínala Michaela Lounková, která je dnes ředitelkou týmu nepřímých daní v oddělení daňového a právního poradenství Deloitte Česká republika.
S jejím úspěchem souvisí i jedno poznání. Když nastupovala do prestižní poradenské společnosti, jakou je Deloitte, byla přesvědčená, že bude muset velmi tvrdě dřít a trochu se toho obávala. Posléze ale byla mile překvapena, že za tím, kam se dostala, byla opravdu tvrdá práce, ale velice často propojená s radostnými událostmi. Uvědomila si, že právě za dřinou je mnohdy radost.
Jako dnes už zkušená manažerka vnímá posun v tom, že mladší generace není ochotna sedět v práci 12 hodin denně, pokud k tomu nemá pádný důvod. Když ale takový důvod – například akutní potřeba na straně klienta – existuje, nesetkává se Michaela u mladších kolegů s odmítnutím. „Oni si prostě drží nějakou hranici, což podle mého názoru není špatně,“ uvedla.
Její kolegyně, partnerka a vedoucí oddělení daňových sporů v Deloitte Legal, Jiřina Procházková to vidí podobně. „Z mojí zkušenosti se rozhodně nedá říct, že by nastupující generace nechtěla pracovat, ona jenom musí vědět proč, musí jí to dávat smysl, a to je velmi pozitivní,“ zhodnotila.
Mentoring je vztah a lekce dostává i mentor
Jedním z ústředních témat první diskuze byl mentoring. Ten může mít různé podoby. Jiřina přiznala, že v jejím případě to byl především mentoring neformální a hlavní roli v něm hráli muži. Bylo to ale dáno tím, že v jejích začátcích muži v kolektivu dominovali. „Nečekala jsem na to, až dostanu nějakého kouče. Vybírala jsem si ty, které jsem považovala za nelepší, a tu jsem si řekla o pomoc, tu jsem požádala o konzultaci. Měla jsme přístup k těm nejlepším radám a moc jsme se naučila,“ popsala Jiřina. Zároveň ale vyzdvihla spolupráci a vzájemnou podporu žen. „Pojem ženská síla nevznikl nadarmo. Když se ženy spojí, rády spolu pracují a tvoří, je to prostě něco neuvěřitelného. Každodenně mě to posouvá a pomáhá mi to, protože jsme k sobě na dřeň upřímné. To je to nejlepší, když se můžete vypovídat, probrat i neúspěchy, a vidíte, že v tom nejste sama,“ popsala svou zkušenost.
Souzněla s ní Tereza Homa, která je v Deloitte Legal senior associate v oddělení daňových sporů. „Když jde žena příkladem, inspiruje běžnými činnostmi, nebojí se sdílet i problémy, abychom věděly, že problém je něco, co máme všechny – už to je mentoring, který často pomáhá nejvíc,“ uvedla. Jednoznačně podle ní platí, že když má člověk kolem sebe inspirativní osobnosti, roste s nimi. „Já bych v životě určitě spoustu věcí neudělala a nedokázala, kdybych kolem sebe neměla tolik inspirativních lidí,“ zdůraznila.
V souvislosti s neformální mentoringem vyvstala i otázka, zda stačí osobní příklad nebo jsou nezbytné i přímé rady. „Z pozice mentora vnímám, že je důležité obojí. Mentor musí jít menteemu příkladem a skutečně být někým, kdo ho provede tou cestou. Ale zároveň platí, že když za vámi přijde váš svěřenec a řekne vám o nějakém problému, bývá dobrá rada k nezaplacení,“ usoudila Michaela.
Někdy je ale nad zlato i prosté lidské zastání, jak přiblížila Lucie Šaldová, která v Deloitte zastává pozici senior consultant v oddělení nepřímých daní. „Když jsem Míše (Michaele Lounkové – pozn. red.) sdělila, že budu mít miminko, povzbudila mě, jak to všechno krásně zvládnu, že návrat do práce bude naprosto v pohodě a vždycky se nějak domluvíme. Cítila jsem podporu z její strany a tím pádem ze strany firmy, a to mi dalo hrozně moc.“
Její zkušenost nasvěcuje význam kvality vztahu mentora a menteeho. „Musím říct, že pro mě je hrozně důležitá chemie, a jakmile to nesedne a ti dva lidé si nerozumí, tak byť by byl mentor sebelepší, nemůže to fungovat,“ řekla Michaela. Naprosto s ní souhlasila Lucie, podle níž je to vztah jako každý jiny v životě a bez vzájemné chemie a také silné důvěry může být jen těžko funkční.
Oboustrannost vztahu podtrhla také dnes už zkušená mentorka Jiřina, podle níž je velká radost sledovat, jak se lidé posouvají. „Zároveň mi mentorování nastavuje zrcadlo o mě samé,“ uvedla a nabídla jeden příklad za všechny. Silně na ni zapůsobilo, když jí jedna kolegyně sdělila, že v ní nevidí inspiraci, protože pracuje až moc. „Byl to pro mě náraz, protože většinou když za vámi někdo takto přijde, tak vám třeba vyjádří obdiv. A najednou člověk, který pracoval u mě v týmu, měl odvahu mi říct tohle takhle otevřeně. Za to jsem dodneška vděčná,“ přiznala.
Jsme svobodnější, ale stále je co zlepšovat
V závěru se debata stočila k tomu, zda jsou ženy ve své kariéře svobodnější než dříve, nebo se jen mění podoba překážek, kterým musí čelit. „Budu mluvit ze své zkušenosti. Tady v Deloittu třeba mateřství žádná překážka není. Přijde mi naopak, že ženy, které se chtějí stát matkami, jsou spíše podporovány. Má to pak i pozitivní dopady na kariéru, protože člověk s mateřskou zkušeností umí lépe zvládat některé věci,“ zhodnotila Lucie. Zároveň vyjádřila vděk svému skvělému partnerovi, s nímž se v péči o malého potomka střídá.
Také Tereza usoudila, že ženy jsou v kariéře svobodnější, a kredit za to zčásti připsala mužům. „Trochu se nám proměnili, nebo to tak aspoň vnímám já, protože jednoho takového proměněného mám doma. Je teď s našimi dětmi a stará se o ně,“ uvedla s tím, že jí to dává prostor věnovat se práci, která ji velmi baví.
Pozitivní pohled předestřela i Michaela, podle níž by člověk měl být svobodný do takové míry, jakou si sám nastaví. Jí samotné vyhovuje, když může i po návratu do práce trávit některé dny s dcerou. „Co se proti minulosti změnilo, a to vnímám pozitivně, je prostředí, kdy dnes máte možnost volby, jestli chcete pracovat méně nebo více,“ vyzdvihla.
Že není vše sluncem zalité, si naopak myslí Jiřina. Mnohé se podle ní zlepšuje, ale ne dost. „Ženy to mají pořád mnohem těžší než muži a těch bariér je před nimi víc,“ shrnula s tím, že právě proto je důležité o podpoře žen mluvit.
Komentáře