Petra Hučíková: Mateřství zažehlí pracovní neúspěchy i krize

Výkonná ředitelka advokátní kanceláře Arrows Petra Hučíková má v kanceláři pověst hnacího motoru celé společnosti. Řídí provozní a finanční záležitosti a podporuje tým při zavádění nových technologií. Zaměřuje se na digitální transformaci a zavádění umělé inteligence ve firmách, včetně advokátních procesů. „Mé pracovní hodnoty se zcela shodují s těmi, které ctím mimo kancelář. Zakládám si na upřímnosti, rovnosti, otevřenosti a zejména loajalitě,“ říká advokátka, která byla zařazena do aktuálního přehledu 131 inspirativních žen ve světě financí projektu #FinŽeny.

Jaké aktivity vám pomáhají udržet si energii pro náročné profesní období?

Mně jednoznačně dobíjí energii teplé prostředí. S přibývajícím věkem a profesním vytížením se pro mě dovolená u moře stává nezbytným statkem. Čas s rodinou je pro mě na prvním místě a role matky mě nabíjí stejně silně, jako mě někdy vysává.

Důležitý je též pravidelný pohyb, chvíle pro sebe a kvalitní spánek. Jenže v této životní fázi, s malým dítětem, mám těchto aktivit tak extrémně málo (nebo spíš téměř žádné), že bych nebyla upřímná sama k sobě.

Mám ale obrovské štěstí, že energii mi dodává práce. A to opravdu pravidelně, v běžném chodu toho, co dělám. Neříkám, že to tak bude navždy a že budu za pár let mluvit stejně, ale momentálně to tak cítím. Jsem vděčná, že se moje životní poptávka potkala s nabídkou a tvoří skvělou symbiózu.

Jaké hodnoty považujete za nejdůležitější při své práci a proč?

Jsem zastánkyní názoru, že osobní a profesní život jsou úzce provázané – to, jací jsme v soukromí, se nevyhnutelně odráží i na pracovišti. Proto se mé pracovní hodnoty zcela shodují s těmi, které ctím mimo kancelář. Zakládám si především na upřímnosti, rovnosti, otevřenosti a zejména loajalitě.

Pro mě je klíčové, aby má práce dávala smysl – a to nejen díky samotné náplni, ale také díky hodnotám firmy, jejímu směřování a kolegům. Když se cítím být součástí organizace, která sdílí mé přesvědčení, stávám se nesmírně oddaným zaměstnancem. Na druhou stranu vím, že pokud mi cokoliv v osobním či profesním životě nedává smysl, nebojím se učinit razantní rozhodnutí.

Jaká část vaší práce vás nejvíce naplňuje a proč?

Nejvíce mě naplňují úkoly, které mají přímý dopad a jejich výsledky jsou hmatatelné nebo viditelné. Myslím, že je to naprosto přirozené – každý z nás občas potřebuje pracovat na něčem, co má jasný vizuální nebo měřitelný efekt.

Například když nastavíme proces, který přímo přispěje ke snížení nákladů, zjednodušení práce nebo uvolnění kapacit pro jiné činnosti, cítím skutečné naplnění. Skvělým příkladem bylo koncem roku stěhování do nových kancelářských prostor. Od prvních prohlídek, přes tvorbu spaceplanů, samotné stěhování a vybalování, až po doladění interiéru – to vše jsem si prošla a nesmírně mě to naplňovalo, i když se vše odehrávalo v hektickém období kolem svátků.

Obecně mě baví práce s čísly a financemi, které mám na starosti, stejně jako komunikace s lidmi. A nově jsem si zamilovala také přednášení a školení – možnost sdílet znalosti a inspirovat ostatní mi přináší obrovskou radost.

Jaké bylo vaše nejzásadnější profesní rozhodnutí a co vás k němu vedlo?

Jednoznačně můj odchod z veřejné sféry a přechod do soukromého sektoru. V roce 2018, po první mateřské, jsem se měla vracet na Ministerstvo dopravy. Zároveň jsem však procházela rozvodem a nevěděla, jak tuto životní etapu zvládnu sama. Právě v té době mi přišla nabídka od mého současného zaměstnavatele – kanceláře, která v té době pod současným názvem teprve vznikala.

Bylo to těžké rozhodnutí, protože jsem stála před volbou mezi jistotou a novým, nejistým začátkem. Nakonec jsem se rozhodla začít úplně od začátku – nejen profesně, ale i v osobním životě. A zpětně vidím, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí, jaké jsem kdy udělala.

Co vám přináší radost a energii v pracovním dni?

Velkou radost a energii mi často přinášejí kolegové – máme velmi přátelský kolektiv a pro mě to nejsou jen kolegové, ale často i opravdoví přátelé. Právě díky nim je každodenní práce příjemnější a mnohdy také prolnutá smíchem.

Zároveň mě nesmírně naplňuje každý návrat k dětem, i když jde jen o krátkou pauzu během pracovního dne. Ta změna prostředí, jiná energie a čistá radost z jejich přítomnosti mi vždy dodají novou sílu. Navíc mám to štěstí, že můj manžel je zároveň mým kolegou a je to právě on, kdo mi dodává energii svou silnou podporou v obou životních rovinách.

Jak se vyrovnáváte s neúspěchy nebo krizovými situacemi?

Neúspěchy a krizové situace zvládám těžce, ale věřím, že s přibývajícím věkem lépe než dříve. Je to určitě oblast, na které stále pracuji. Nejsem typ člověka, který by se smířil s prohrou – nechci prožívat neúspěchy a krizové situace mě samozřejmě nenechávají klidnou.

Záleží však na povaze situace. Nemám v sobě nastavení, které by mi umožnilo v krizových momentech ukázat slabost – většina se odehrává spíš v mé hlavě. Pokud se ale bavíme o čistě pracovních neúspěších nebo krizích, velmi mi v tomto směru pomohlo a stále pomáhá mateřství. Díky němu mám v hodnotách naprosto jasno – pokud nejde o zdraví mé rodiny, a především mých dětí, pak to ve skutečnosti není nic zásadního. Tím se opravdu v takových chvílích uklidňuji a velmi mi to pomáhá.

Kdybyste měla vybrat jednu věc, která vám nejvíce pomohla růst profesně i osobně, co by to bylo?

Jednoznačně víra v sebe sama, vlastní intuici a cílevědomost. Mnohokrát v životě jsem se ocitla v situaci, kdy moji nejbližší – zejména rodiče, kteří mají na rozhodování svých dětí obrovský vliv – měli na věc jiný názor než já. Přesto jsem se několikrát rozhodla jinak, ba právě naopak, než by se rozhodovali oni, a vlastně to dělám dodnes. Ve většině případů se mi to vyplatilo – má rozhodnutí přinesla výsledky, ze kterých jsem mohla a stále mohu těžit.

Jaké cíle si ještě chcete splnit, ať už profesní, nebo osobní?

Mým profesním cílem je udržet si takovou pozici, která mě bude naplňovat, dodávat mi energii a zároveň mě neustále posouvat dál. Chci, aby pro mě práce zůstala radostí, ne povinností a aby vydělané peníze byly spíš třešničkou na dortu než hlavní motivací.

V osobní rovině musím zmínit svou neutuchající touhu po dceři, kterou zatím nemám. Skloubit tyto dva cíle není a nebude jednoduché, ale v obou případech jde o něco, co si odmítám odepřít. Věřím, že si to správným způsobem udržím, nebo přitáhnu do svého života.