Miliardový realitní byznys, dlouhodobá nezisková pomoc, ženská nezávislost a mateřství. Ivana Tykač a Olga Chabr Grillová v prvním společném otevřeném rozhovoru popisují měnící se vztah matky a dcery, rodinnou dynamiku nebo autentičnost společného byznysu. Čím se v práci vzájemně inspirují? A musí v práci platit jiná pravidla než doma? Více se dozvíte v rozhovoru pro magazín NextŽeny.
TEXT: JAROSLAV KRAMER / FOTO: ONDŘEJ PÝCHA
Ivana Tykač je podle aktuálního přehledu magazínu Forbes desátou nejvlivnější ženou u nás. Podnikatelka, investorka a filantropka, která pod hlavičkou obecně prospěšné společnosti Women for Women pomáhá dětem a rodinám v nouzi. Stojí za projektem Obědy pro děti, díky kterému se podařilo zaplatit školní obědy desítkám tisíc znevýhodněných školáků. V projektu Servis rodiny pomáhá rodinám, které procházejí rozvodem. Dlouhodobě se věnuje také realitnímu byznysu, kde podle magazínu Forbes kontroluje aktiva v hodnotě 7,1 miliardy korun.
Olga Chabr Grillová se už řadu let úspěšně pohybuje v oblasti hotelnictví, realit i filantropie. Aktuálně vede společnost Empirent, prémiovou značku v oblasti luxusních realit v České republice. Před třemi lety s kolegy Janem Chomou, Alešem Bartůňkem a Jáchymem Petříkem spustila také aplikaci Leeaf, která má díky umělé inteligenci pomoci ženám s neplodností. Dva roky také působila v EY, kde se zaměřovala na automatizace robotických procesů.
Ivano, jak mi představíte Olgu?
Ivana: Olga je chytrá, emancipovaná, ambiciózní, houževnatá, někdy až mírně urputná. Je výkonná. Řekla bych, že je velmi komplexním člověkem. Umí krásně jednat s lidmi a se zaměstnanci, je skutečný lídr. Dokáže vytvářet motivační atmosféru. Má velké přesahy v tom, co dělá, a efektivně pracuje s informacemi. V neposlední řadě je neskutečná matka.
A teď tedy to klíčové. Co Olga dělá?
Ivana: Olga je manažer, který se může pustit do všeho. Právě proto zdůrazňuji, že má veliký přesah. Umí se naučit jakékoliv téma a získat veškeré kompetence, které má ze své pozice mít.
Například?
Ivana: Není mikromanažer a umí delegovat. Je velmi dobře schopna odhadnout, komu může svěřit konkrétní úkol. Pracuje jako CEO naší společnosti Empirent, která má v portfoliu hotely, rezidence či nájemní bydlení.
Olgo, kdyby to, co jsme teď slyšeli, bylo ve vašem profilu na Wikipedii, co byste si o něm myslela?
Olga: Že to tam napsala moje mamka, protože to bylo spíš hodnocení.
Jak byste se popsala vy sama?
Olga: Asi bych řekla, že jsem občas létající krizový manažer.
Obraťme si role a řekněte mi, kdo je Ivana Tykač.
Olga: Nedávno jsem propadla chatbotu ChatGPT a tam jsem si zadala Ivanu. Bylo to úplně neuvěřitelné, to ať každý zkusí. Napsal, že je to úspěšná developerka, podnikatelka a filantropka. A já bych k tomu ještě dodala, že je to člověk, který vás dokáže zdvihnout ze židle a posunout se úplně jiným směrem. A to si myslím, že každá firma potřebuje, protože zvykat si na to, že všechno bude neustále stejné, nedává smysl. To jsme si všichni zažili. Díky Ivaně se umíme neustále rychle adaptovat v nových situacích a myslím si, že v tom jsme dobří.
Ivano, slyšeli jsme váš popis nejenom od umělé inteligence, ale i s dovětkem Olgy. Jak se vám to poslouchalo?
Ivana: Už jsem to slyšela mnohokrát, takže to tak asi je. Ale mám vždy trochu problém s označením filantropka.
Proč?
Ivana: Protože nepomáhám pro filantropii jako takovou, ale konkrétním lidem. Vidím za svojí činností příběhy jednotlivců a určitých skupin a zajímá mě, proč se lidé do tíživých situací dostávají. Nechci řešit jen pomyslný následek. Snažíme se o prevenci případů, jejichž důsledkem je pak patologický stav. A to je pro mě klíčové.
Kromě neziskového světa jste úspěšná i v tom byznysovém. Záleží vám na některé z těch oblastí víc?
Ivana: Pro to, aby člověk mohl dělat charitu nebo investovat s impaktem, musí mít peníze. Nelze říci, že z racionálního úhlu pohledu můžu preferovat jedno nebo druhé. Musí to být vybalancované. Mám velkou výhodu, protože Women for Women jsem založila s manželem. A většinu peněz naší obecně prospěšné společnosti posílá můj muž.
Na zkušenou do světa a zase zpět
Olgo, proč jste si vybrala pro svou kariéru byznysovou cestu, a ne například právě oblast charity?
Olga: Jsem relativně analytický člověk a nemám v tomto ohledu emotivní přesah. Do toho týmu bych se úplně nehodila.
Analytické schopnosti se hodí i do neziskového sektoru.
Ivana: Každý člověk, a obzvlášť žena, protože ta jednou bude pravděpodobně matkou, musí plnit základní povinnost sama k sobě – být nezávislá. Jeden ze základních stavebních kamenů je být finančně soběstačná. Proto se musí ze začátku myslet především na byznys.
Je působení ve firmě, kterou vybudovala rodina, cestou k nezávislosti?
Olga: Mám zkušenosti mimo rodinnou firmu, a můžu tedy porovnávat. Vždy záleží na konkrétní osobě, a nedá se to proto paušalizovat. Je řada rodinných firem, kde jdou děti na zkušenou, ale pak se stejně vrátí, protože nejsou kapacity na trhu. Je tam loajalita. No a jsou občas trochu levnější pracovní síla.
Ivana: Já jsem tedy Olgu musela přeplatit z velké čtyřky.
Nepředpokládám, že by to byla jediná věc, díky které jste přišla zpátky.
Olga: Bylo to v době, kdy jsme rozjížděli první hotely a dostala jsem plnou odpovědnost v oblasti automatizace a na straně procesů. Byla to výzva a povedla se.
Měla jste, Ivano, v počátcích spolupráce rodičovskou promluvu o tom, že musí v práci platit jiná pravidla než doma?
Ivana: Určitě. Já jsem jiná doma a jiná v práci. To je černá a bílá, že...
Olga: Ano, Ivano.
Jak to vybalancovat?
Olga: Netahat si jakýkoliv nesoulad názorů domů a na rodinné sešlosti. Neřešit to u ledničky.
Ivana: S Olgou jsme měly velmi specifické postavení. Olga se stala CEO našeho holdingu, ale já jsem byla ředitelkou stavební a developerské divize. Takže jsem byla na firemním žebříčku pod ní a tuto dynamiku přeji každému rodiči. Jako ředitel developmentu se musíte zařadit pod to, co CEO chce, a splnit jeho zadání.
Olga: To je akorát na organizačním grafu, to se nikdy nepovede...
Jak to myslíte?
Olga: Že vám třeba přijde ještě jeden budget vedle. Tedy, že se na projektu udělalo pár víceprací navíc...
Ivana: (přerušuje Olgu) Já jsem si musela svoje vícepráce zaplatit z domácího budgetu.
Olga: Aby to ale nevyznělo špatně, mně se s Ivanou dobře pracuje. Když je problém, můžu ho rovnou přijít řešit. To mě baví, že jsme na sebe takhle napojené.
Krásno versus profit
Takže na zásadních věcech se v byznysu shodnete, nebo ne?
Ivana: Zadání CEO je maximalizovat zisk. Moje zadání je jiné. Já stavím krásno a z toho vyplývá určitý nesoulad.
Krásno?
Ivana: Je to vlastnost a hodnota produktu. V našich butikových projektech se musí krásně bydlet, a tudíž je velmi složité mě přesvědčit, abych to udělala jinak, než jak mi velí moje svědomí a vkus. Olga: Manažersky si to tedy musíte rozdělit. Něco je for profit, něco for joy a něco for charity.
Olgo, když se řekne krásno, jaká je vaše reakce?
Ivana: Mám husí kůži.
Olga: Teď už to dávám do škatulky for joy. Takže prakticky si nastavím parametry, odsouhlasí si to stakeholdeři a jede se dál. Přece jen je to jejich firma.
Měříte jako CEO ve firmě všem stejným metrem?
Olga: Když tu pracovali moji sourozenci, tak dali všichni výpověď, protože jsem na ně byla přísná jako na ostatní. Tedy možná o něco přísnější...
A která z vás dvou je přísnější, pokud jde o byznysovou stránku?
Ivana: Olga.
Olga: Jsem konzistentní a programová.
Ivana: Já víc reaguji na dynamiku firmy a trhu, jsem v tom rychlejší. A jsem asi méně přísná, protože vidím věci v širším kontextu toho, co se děje.
Energetiky máme v životě víc než dost
Máte pocit, že se vám dařilo v průběhu kariéry dělat vždy to, co vás současně naplňovalo?
Olga: Velmi ráda se učím. Baví mě dostat něco nového, prokousat se tím a nastavovat to tak, aby to běželo co nejlépe. Když se z toho stane rutina a odškrtávání checklistu, tak to mě dejte na něco jiného. To bych byla špatný manažer.
Ivano, jak jste to měla vy?
Ivana: Jsem produkt devadesátek a prvních dvacet let jsem pracovala proto, abych vydělala peníze. Byla jsem samoživitelka a chodila do práce proto, aby se moje děti měly dobře. Segment jsem si nevybírala.
Proč vyhrál development?
Ivana: Moje původní rodina neustále něco stavěla. Vlastnila jsem od devadesátých let polovinu stavební firmy a líbilo se mi to tvoření. Do toho dávám svoje srdce. A vidíte, jsme opět u krásna.
Energetika vás nelákala?
Ivana: Já mám ve svém životě tolik energetiky...
Olga: Že si to nechceš brát ještě do práce.
Ivana: Je to složitá a komplexní oblast. Chtěla jsem jí porozumět. Dokonce jsem si proto před několika lety udělala kurz oboru ekonomika a politika energetických zdrojů a elektrické energie. Hodně mě to posunulo. Takže energetika pro mě vlastně práce je. Často se o ní bavíme doma. Sem do kanceláře chodím dělat krásno.
Škatulky neřešíme
Je pro vás podstatné se v jistém smyslu vymanit z určité škatulky?
Olga: To je jako kolik máte kabátů v šatníku. Převlékáte se podle denní doby.
Ivana: Myslíte, jestli jsme emancipované ženy?
Asi obě víte, kam tou otázkou mířím.
Olga: Už jen to, že se na to ptáte, je vlastně tak trochu šílené.
Stačí si vás dát do Wikipedie a hned v první větě je uvedeno, že jste manželka, dcera. U většiny lidí by to tam nestálo.
Ivana: Vím to a uvědomuji si to. Jsem ráda manželka, a jsem dokonce pyšná žena svého muže. Nemyslím si, že to každý může říct. Můj muž je inteligentní, ohleduplný, loajální, velkorysý a skvělý. Je fajn být jeho manželkou.
Takže je vám jedno, když řeknu, že jste ženou Pavla Tykače a až poté byznysmenkou, filantropkou?
Ivana: V případě mého muže a mě je to neoddělitelné. To tak je. Budu ale sebevědomá, v případě svých aktivit dělám dobré a profitabilní věci a jsem si dost jistá tím, že to, co vytvářím, je fajn. Mimochodem aktuálně jsem mezi deseti nejvlivnějšími ženami v Česku. To je cool.
Olga: Všichni tady v Empirent pracují pro Ivanu, podnikatelku, kterou známe, a pro mě jako Olgu. Ne proto, že jsem něčí manželka nebo koho mám v rodině.
Takže se vám nestává, že vás někdo nejprve vnímá jako dceru Ivany Tykač?
Olga: Neřeším to. Možná je to tím, že máme jiné příjmení. A v práci, na jednání, jí neříkám mami.
Ivana: Máme to inkognito.
Obě jsme workoholičky
Pokud se, Olgo, podíváte na máminu kariéru, co vám na ní přijde inspirativní?
Olga: Že se jí povedlo do Česka přivést exkluzivní kosmetickou značku Shiseido, když jezdila v devadesátkách do Japonska. To si myslím, že málokdo může říct.
Ivana: A ještě Herbalife.
Olga: Ten mi nepřijde tak sexy. Ale ano, na tom jsi vydělala nejvíc peněz.
Ivana: Nebyla jsem distributor, byla jsem dodavatel, importér. I když se na to dnes všichni koukají přes prsty, byl v tom dobrý byznys. Paradoxně Shiseido mě nakonec stálo spoustu peněz.
Ivano, co byste vybrala vy na kariéře Olgy?
Ivana: Olga je ještě úplně na začátku a má před sebou dlouhý život. Vy jste první generace, která se bude dožívat sta let.
Olga: Souhlasím. Podívejte se na naše rodiče. Díky tomu, jaký žijí teď život, tak v podstatě věk není číslo. Když je někomu tolik, kolik mu je, tak už to na něm vůbec nepoznáte. Jsou aktivní, jsou přítomní, používají WhatsApp, Instagram. Přizpůsobují se rychle novým trendům, a tím jsou stále pokrokoví.
Abychom ale vybrali inspirativní věc na její kariéře?
Ivana: Fascinuje mě, že se Olga sebere a je schopná pracovat kdekoliv. Tuto vlastnost měla už jako mladá holka. Líbí se mi ta přirozenost, s jakou to dělá.
Máte někdy potřebu mít to svoje? Jak vypadá váš me time?
Olga: Já mám aplikaci Leeaf, která má ženám díky umělé inteligenci pomoct zorientovat se v procesu umělého oplodnění a současně dát lékařům co nejvíce informací o pacientce tak, aby byla procedura co nejefektivnější.
Ivana: Já mám času velmi málo. Mám ještě třináctiletou a desetiletou dceru, takže jsem matkou na plný úvazek. Já asi nemám žádný me time.
Olga: Ty máš me time, když máš stavební projekt. Vždyť tě to baví.
Ivana: Ano. Projektovat, to je můj me time. Miluji překreslovat a překreslovat, klidně celou noc.
To obě zmiňujete spíše pracovní aktivity. Je těžké najít něco, co se přibližuje sladění pracovního a soukromého života?
Ivana: Jsme obě workoholičky. Kdybych ale měla něco vybrat, miluji pohyb a našeho psa. Když se mě jedno z mých šesti dětí zeptá, koho mám na světě nejradši, tak říkám, že psa. Protože tím nikoho neurazím.
Olga: Já miluji jídlo.
Ženy musí mít větší úlohu a zastoupení
Velkým tématem tohoto magazínu je rozdílný pohled žen a mužů na byznys. Vnímáte toto rozdělení?
Ivana: Vidím, že je někde tak vysoký podíl mužů, že to mají ženy skutečně těžší. Ale je to o tom, aby se naučily se prosadit a o svá práva se zasazovaly. Ten trend tam je.
Olga: Třeba ve zdravotnictví, co se týče majitelů klinik, procentuálně výrazně převládají muži. Ale i to se pomalu mění a muži už to přijímají.
Ivana: Je to proces, který je nezvratný. To je, jako když teče řeka až do moře. Po cestě sebere všechny problémy, které do ní napadají, a ty se nakonec rozplynou. Sám čas a historie ukáže, co bylo přínosné a co ne. Prostě se to vyřeší.
Takže není třeba to více tlačit?
Ivana: Ženy musí mít větší úlohu a větší zastoupení, protože si to žádá trh. Současně si myslím, že každý by měl dělat to, co mu nejlépe vyhovuje a v čem je nejvíce kompetentní. Jsem paní spravedlivá. Všem vážit stejně. A pokud by měly být kvóty, tak mi jediný smysl dává rovnocenné zastoupení žen a mužů, tedy 50 procent. Kdyby všechny ženy žily na Venuši a všichni muži žili na Marsu, tak jejich společný parlament na jiné planetě také nebude mít poměr 70 ku 30.
Jak se na to díváte vy, Olgo?
Olga: Také si myslím, že to je podle kompetence. Mít oděvní firmu řízenou 50 procenty lidí, kteří neumí šít, tak to člověk nechce jen proto, aby se splnila kvóta. Vidím to ještě tak, že když se dá dohromady kolektiv jenom žen, tak jsou to dívčí války. Když se dá kolektiv pouze mužů, tak to je také šílené.
Setkaly jste se někdy s tím, že by vás někdo shazoval jen proto, že jste žena?
Olga: Zrovna dneska. A ještě od ženy, doktorky. Někdy to tak je...
Ivana: Nevnímám to jako boj mezi mužem a ženou, ale je to o egu každého člověka. Ego dělá opravdu moc, tam bych nehledala gender.
Jsme autentické. A to se někdy nenosí
Štvete něčím své okolí?
Ivana: Tady ve firmě máme úzus, kterým prosazujeme radikální otevřenost.
Co to znamená?
Ivana: Autentičnost. Říkáme si na přímo věci, o kterých si myslíme, že je třeba je druhému sdělit. Není to ani pro jednu stranu příjemné, ale zkracuje to procesy.
Odráží to, jaká jste i vy sama?
Ivana: Asi jsem taková, jsem hodně autentická a za mě je to super.
Olga: Zároveň na to musíte mít postavený tým, který tuhle normu akceptuje. Já jsem tím odkojená. Obě máte řadu zkušeností i ze zahraničí.
Co vám v Česku chybí?
Olga: Průbojnost myšlenek. Občas jsme tu jako u ospalého rybníku. Nápad se udělá, všichni mu zatleskají a rozejdou se domů.
Ivana: My teď máme nějaké aktivity v Uruguayi a tam jsou na světové špičce v eEducation a eGovernment. Dokážou technologie využívat i v zapadlých vesničkách a současně udržují tradici a komunitu, to je inspirativní.
A v čem můžeme inspirovat svět my?
Ivana: Kreativitou.
Olga: Jak to myslíš?
Ivana: Podívej se, kolik Čechů je úspěšných a světově známých. Na to, že je nás 10 milionů.
Olga: To bych asi nazvala podnikavost a štěstí. Já bych vybrala oblast zdravotnictví.