Talent je kapitál, psychologické bezpečí likvidita. A bez ní se kapitál nepohne, říká psycholog Adam Táborský

Jak v době plné profesních, civilizačních i emočních nároků udržet integritu, která umožní podávat dostatečné výkony v práci a zároveň žít kvalitní život? Na to odpověděl další ze série online workshopů projektu #FinŽeny, který vedl psycholog Adam Táborský. Série workshopů je určena účastnicím Fór #FinŽen.

Žijeme velmi odlišné životy než naši předci. Každý náš den je zásadně ovlivněn technologiemi, a to natolik, že se musíme starat o to, abychom se v nich a aplikacích, které přinášejí, neutopili. Nebezpečí pramení jednak z velkého množství a fragmentace vjemů, jednak z rychlosti, s kterou přicházejí a střídají se.

„Dnešní doba je fragmentovaná, tekutá. Často slýcháme, že žijeme v úzkostné společnosti, což se projevuje častým výskytem panických atak, depresivních stavů, úzkostných poruch. Tomu odpovídá i rostoucí množství předepsané medikace nejen ve Spojených státech, ale i u nás, “ říká Táborský. 

Pokud jde o rizika spjatá s rychlostí, odkazuje se Táborský k německému sociologovi Hartmutu Rosovi. „Zásadním pojmem pro něj je zrychlování, a to na všech úrovních, tedy nejen v oblasti technologií, ale také vztahů, což v nás může budit dojem nekontrolovatelnosti,“ přidává.

Kdy přicházejí problémy

Táborský zdůrazňuje, že zájmem o psychologické bezpečí, ať už na pracovišti nebo mimo něj, rozhodně neukazujeme svou měkkost nebo slabost. „V zásadě je to podmínka, abychom se vůbec mohli kvalitně rozhodovat, být v přítomnosti a být dlouhodobě výkonní a cítit se u toho dobře,“ popisuje.

S tím souvisí také odolnost, což je slovo, které se dostává do veřejného diskurzu v posledních letech stále častěji, a to v různých kontextech. Táborský poukazuje na to, že v souvislosti s psychologickým bezpečím jde o širší soubor schopností. „Nebavíme se o odolnosti ve smyslu schopnosti vydržet více bolesti. Je to schopnost zůstat funkční a neztratit sám sebe v prostředí tlaku, nejistoty a změn,“ říká psycholog a dodává, že do tohoto souboru patří třeba i schopnost reagovat na nové podněty a učit se novým věcem.

Abychom mohli o odolnosti a psychologickém bezpečí hovořit, je třeba aktivně usilovat o dosažení určité rovnováhy či homeostázy. To nemusí být snadné pro člověka, který trpí závislostí. „U člověka závislého je rovnováha vychýlená. Musí si dopřát něčeho nad míru, aby se cítil dobře, ale po nějakém čase je na tom zase hůře. To vychýlení rovnováhy pro něj může být důvod ke změně,“ říká psycholog. V případě technologií je to záludnější. „V případě přehlcení informacemi a obsahem, kterého je kolem všude spousta, nastává potíž v tom, že pak nejsme schopni vstřebávat informace, které přicházejí z okolí. Obecně platí, že problémy přicházejí, když je něčeho příliš, nebo málo. To se pak snažíme vyvažovat v psychoterapii,“ vysvětluje. Nemusí a nemá to však dojít tak daleko. „V případě pracovních vztahů je určitě vhodnější, když se to vyvažuje v organizační struktuře, firemní kultuře, nastavením podmínek na pracovišti...“

Bezpečí je klíčové

Autor přednášky prezentoval též vědeckou oporu pro tvrzení, že pro fungování člověka je naprosto zásadní, aby trávil čas v pocitu bezpečí. Je jí polyvagální teorie, kterou v roce 1994 představil neurovědec Stephen Porges. Teorie popisuje, jak autonomní nervový systém řídí naše reakce na stres či bezpečí. „Neříká nic jiného než to, že je pro nás skutečně důležité, abychom se cítil bezpečně. Když zažíváme bezpečí, jsme uzemněni, napojeni sami na sebe, můžeme se napojovat na druhé, jsme zvídaví, otevření a soucitní,“ vyjmenovává Táborský.

Potíž je v tom, že v dnešním světě jsme z pocitu bezpečí často vytrhováni, byť na nevědomé úrovni. „Není to tak, že bychom byli ohroženi na životě, ale každé upozornění na telefonu nás z pocitu bezpečí vyvede, protože aktivuje v mozku stejné dráhy, jako dříve nebezpečí v přírodě,“ popisuje psycholog a dodává, že evolučně jsme určeni k tomu, abychom se v tomto stavu objevovali výjimečně. „Nám se ale může stát, že se staneme stálými obyvateli, a proto tolik přibývá úzkostí“.

Důkazů, že psychologicky bezpečné pracoviště podporuje pracovní výkon, je celá řada. Táborský zmínil studii, které se účastnilo 22 tisíc lidí z pěti tisíc pracovních kolektivů. „Vyšel z ní poznatek, že když lidé mají pocit bezpečí, snáze detekují chyby či místa, kde něco drhne. Lépe sdílí informace, snáze se učí, kvalitněji rozhodují. Dále je tam větší angažovanost a větší orientace na tady a teď,“ říká Táborský. Dodává, že sice často slýcháme, že nejdůležitější jsou kvalitní lidé, ale to není celá pravda. „Jistěže jsou šikovní lidé důležití, ale neméně důležité je, abychom dokázali bezpečně riskovat. Libí se mi citát, že talent je jako kapitál a psychologické bezpečí je likvidita. A bez ní se kapitál nehýbe.”

 ----------------  

Adam Táborský je psycholog a psychoterapeut s praxí v práci s jednotlivci, páry, skupinami, lídry i týmy v náročném pracovním prostředí. Ve své práci propojuje klinickou psychologii, psychoterapii a porozumění fungování lidí ve výkonově orientovaných organizacích. Založil projekt Terapie mezi stromy, působí ve výboru České asociace pro psychoterapii, výzkumně působí na katedře psychologie Karlovy univerzity.