Ambiciózní ženy často naráží na předsudky a stereotypy, že velká ctižádostivost je pro ně jaksi nepatřičná. Takovou zkušenost má Lucie Urválková, místopředsedkyně představenstva a finanční ředitelka skupiny UNIQA v Česku a na Slovensku. “Proto pro mě bylo moc důležité vidět a poslouchat dámy podobně založené jako jsem byla já. Vždycky jsem si říkala: ano, nejsem sama, kdo má velké sny a cíle,” říká. V seriálu rozhovorů projektu #FinŽeny Fórum #FinŽen mluví také o vlastnostech, které by měl mít dobrý lídr, nebo o nejdůležitějších kariérních milnících.
Každá z dam, které se zapojily do seriálu, odpověděla na šest z více než dvacítky otázek připravených redakcí projektu #FinŽeny.
Jakých pravidel se držíte, když chcete dobře prezentovat výsledky své práce? Aby byla prezentace úspěšná a pozitivně přijatá, musí být hlavně dobře načasovaná. Nelze ji dělat pod tlakem jiných termínů nebo v návalu aktuálně důležité práce. Prezentace by měla jasně ukazovat, jaký byl cíl a jak ho bylo dosaženo, včetně uvedení metrik měření efektu. Podstatné je vyzdvihnout, jak to celé konkrétně přispělo k posunu firmy, obchodním výsledkům, popřípadě k reputaci nebo zájmu ze strany klientů. Důležité je vyvarovat se příliš velkého odborného detailu a mluvit srozumitelně. Přítomní by si měli umět představit, proč byla práce významná a že opravdu reálně pomohla.
Dáváte přednost ústní nebo písemné komunikaci? Zde velmi záleží na druhu a významu obsahu sdělení. Manažer by se měl se svými lidmi potkávat co nejvíce a mluvit s nimi. Osobně proto preferuji přímou komunikaci – většinou se při osobním kontaktu více věcí vyřeší na místě a strany se lépe vzájemně pochopí, protože mají možnost se rovnou doptat nebo diskutovat. Nicméně některé formální kroky, případně důležitá rozhodnutí, delegování projektů a podobné záležitosti vyžadují písemnou formu sdělení, aby byl doklad o předání závažných informací. Ale i v takovém případě se snažím o kombinaci obojího – právě kvůli výhodám osobního kontaktu, protože písemná komunikace může někdy vyznívat pro příjemce chladněji a příliš striktně – nedává mu tolik prostoru k interakci.
Pokud byste měla jmenovat jednu vlastnost, bez které se neobejde dobrý lídr, která by to byla? A mohu jmenovat tři? Protože podle mě jen kombinace těchto tří faktorů dělá z manažera leadera: pozitivita a nadšení pro vytyčený cíl, empatie vůči svému týmu plus odvaha a houževnatost při zdolávání překážek.
Když řešíte nástupnictví, které charakteristiky potenciálního kandidátka/kandidátky jsou pro vás klíčové? Odborná připravenost a znalost problematiky jsou klíčové, ale z mého pohledu je to „podmínka nutná, nikoliv postačující“. Dalšími atributy vhodného kandidáta jsou týmovost, respekt k ostatním kolegům a ochota učit se. Dotyčný by měl také zapadat do příslušné interní kultury. Osobně bych nevybrala nominanta, jenž je odborně a zkušenostně opravdu velmi kvalitní, nicméně má problém s prací v týmu, je sólista a zahleděný spíše do sebe.
Máte zkušenosti s mentoringem? Pokud ano, jakou roli měl mentoring ve vašem kariérním růstu? Mentoring měl v mém profesním a kariérním životě důležitou úlohu. Nejprve jsem byla sama v pozici mentee a mentorky, které jsem tehdy potkávala, pro mě sehrály pozitivní roli vzoru. My ambiciózní ženy často narážíme na předsudky a stereotypy, že velká ctižádostivost je pro nás jaksi nepatřičná. Proto pro mě bylo moc důležité vidět a poslouchat dámy podobně založené jako jsem byla já. Vždycky jsem si říkala: ano, nejsem sama, kdo má velké sny a cíle! A to si budu vždycky pamatovat, protože to byl významný střípek v mé motivaci a v kariérním posunu. Nyní jsem já sama v roli, kdy mohu tuto pomoc „splatit“ vlastním mentoringem pro juniornější kolegyně, aby našly odvahu a nestyděly se za své ambice. Dělám to moc ráda, vidím v nich své mladší „já“.
Jaký byl váš nejdůležitější kariérní milník, který byste ráda sdílela s mladšími ženami v oblasti financí? Jaká byla vaše největší kariérní výzva a jak jste ji překonala?
Toto je pro mě taková dvojotázka, která trochu splývá, protože bych na obojí odpověděla stejně. Dobře si vybavuji situaci, kdy jsem očekávala porod svého synka v řádu několika týdnů. Rovnala jsem si doma výbavu a práci jsem vědomě přesouvala trochu do pozadí: myšlenky se upínaly k miminku. V tu chvíli přišla nabídka, jakou nedostáváme každý den: kromě funkce místopředsedkyně představenstva a CFO české pojišťovny UNIQA mi vedení koncernu ve Vídni nabídlo i tytéž pozice ve slovenské pobočce UNIQA. Tedy odpovědnost za dva trhy místo jednoho. To byla skutečně nelehká chvíle: věděla jsem, že za chvíli tady bude nový človíček, na kterého jsme se moc těšila, na druhou stranu možnost velkého kariérního posunu, co se nebude opakovat. Těžká volba. Nakonec jsem na rozšíření své pracovní pozice kývla. Partner mě v rozhodnutí podpořil a přislíbil pomoc, jak jen to půjde. Sama jsem si říkala, že do toho jdu s tím, že to možná nezvládnu a neobstojím ve dvojroli máma-manažerka. Jenže i když se to stane, budu si moct říct: aspoň jsem to zkusila.
Dnes s odstupem mohu konstatovat s úsměvem, že se vše zvládlo díky podpoře jak z rodiny, tak v práci. Možná ne vždy bylo doma úplně všechno jako ze škatulky, ale také není za co se stydět. A díky tehdejší odvaze přicházely pak další výzvy.