Mateřská a rodičovská dovolená v Česku trvá v průměru tři roky. Její délka se stala zažitým standardem, jak dlouho by se měla matka věnovat v podstatě výhradně svému potomkovi. Pro ženy, které touží pracovat a budovat kariéru, by naproti tomu bylo ideální vracet se do práce pár týdnů po porodu. Mezi potřebami kariéry a dítěte se tak zdá být veliká propast. Výzkumy i zahraniční zkušenosti ale ukazují, že tuto propast není tak těžké překlenout, protože je ve skutečnosti menší, než si myslíme.
Projekt #FinŽeny startuje nový obsahový blok, v rámci nějž se podrobněji zaměří na palčivá témata světa žen ve financích. Každý měsíc bude věnován jednomu tématu - začínáme daní z mateřství.
"Pokud shrneme závěry zahraniční literatury, tak pro ženy je ideální, když je mateřská nebo rodičovská dovolená relativně krátká, většinou se uvádí do jednoho roku dítěte, a dobře placená. To znamená, že nabízí vysoké procento předchozí mzdy," říká Klára Kalíšková, která působí na Institutu pro demokracii a ekonomickou analýzu (IDEA) při CERGE-EI a na Fakultě informatiky a statistiky VŠE v Praze. Zároveň je podle ní prospěšné, když je zapojen i druhý rodič, tedy typicky otec, který má například vyhrazené měsíce placené péče o dítě, jež může čerpat pouze on. Toto střídání významně pomáhá smývat genderové rozdíly v dopadu rodičovství na mzdy a zaměstnanost. "Zároveň posiluje vztahy mezi oběma partnery, snižuje rozvodovost a přináší řadu dalších pozitivních efektů," dodává Kalíšková.
Velmi nápomocná je také flexibilita ze strany zaměstnavatele, který ženě na mateřské či rodičovské umožní zachovat se svým zaměstnáním kontakt. Jde například o ponechání přístupu k emailu, pozvánky na pracovní schůzky či porady, případně o udržení byť minimálního úvazku. Smyslem je, aby žena neztratila o své práci přehled a její návrat mohl být postupný namísto v Česku obvyklého nástupu takříkajíc z nuly na stovku. Povlovnému náběhu může pomoci i zmíněné zapojení otce do rodičovské nebo v některých zemích nastavená možnost čerpat ji částečně – třeba jen tři dny v týdnu.
Odloučení, které neškodí
Vedle zachování kariéry jsou tu ovšem i neopomenutelné potřeby dítěte, o nějž by mělo jít především, protože představuje pokračování celé společnosti. Dosavadní poznání podle Kláry Kalíškové ukazuje, že přítomnost matky je pro dítě v prvních měsících života klíčová a ono by nemělo ve svém první roce trávit příliš mnoho času zejména v zařízeních hromadné péče. V druhém roce života už se situace mění a některé odborné studie říkají, že věk, kdy dítě může i benefitovat z toho, že se dostane do užšího kontaktu s někým jiným než s matkou, se pohybuje kolem 18 měsíců. "Nemusí to být hned jesle na pět dnů v týdnu deset hodin denně, ale třeba několik hodin denně nebo dva dny v týdnu strávené v nějakém kolektivu jsou v tomto věku pro budoucí výsledky dětí často přínosem," podotýká Kalíšková.
Každopádně vše výše uvedené podle ní ukazuje, že není tak těžké nastavit celý systém způsobem, aby ženy mateřstvím kariérně příliš neutrpěly a zároveň neutrpěly ani děti nedostatečnou péčí. "Rozhodně tam není tak velká propast, jak si myslíme a jaké je obecné přesvědčení," říká expertka z think-tanku IDEA.
Její kolega Filip Pertold upozorňuje, že současný systém ovšem matkám k časnějšímu návratu z rodičovské dovolené nenahrává. "Standardu ′tři roky′ doma je přizpůsobena i institucionální péče o děti, která je za velmi přístupnou cenu ve státní školkách dostupná fakticky až od tří let věku dítěte a na řadě míst i později, jelikož obce nic nenutí přizpůsobovat kapacity školek, dětských skupin a jeslí demografickým změnám," vysvětluje. Zahraniční zkušenost přitom ukazuje, že státem dotovaná institucionální péče o děti je důležitou součástí mixu opatření vedle zmíněné kratší mateřské dovolené, střídání rodičů v péči a částečných úvazků. Ani těch se v Česku nedostává, což zase omezuje efekt dětských skupin.
Menším firmám chybí pozitivní zkušenost
Pokrok v propojování práce a mateřství dnes mnohdy zajišťují spíše firmy než stát. Obzvláště větší nadnárodní společnosti sem přenášejí svou zkušenost, jak s rodiči lépe pracovat. Často nabízejí například volno pro otce, kteří se tak mohou více podílet na péči o dítě. "Tady opět panuje přesvědčení, že táta půjde raději do práce, ale když se podíváte na průzkumy, plyne z nich, že otcové se chtějí starat o své děti, a kdyby jim to bylo umožněno, často by po té šanci skočili," říká Klára Kalíšková. Zároveň umí nadnárodní firmy mnohdy lépe přistupovat k matkám, protože vědí, že když je během péče o dítě úplně nepustí ze zřetele, vyplatí se to. Takže s nimi zůstávají v kontaktu, nabízejí jim flexibilní zapojení, firemní školky a další nápomocná řešení.
Problém ale podle Kalíškové nastává na úrovni menších, lokálních firem, kde zkrátka chybí pozitivní zkušenost, kterou už udělala nadnárodní korporace. "Typický je přístup, že když žena odchází na mateřskou, firma se s ní loučí stylem: nejspíš se už nikdy neudivíme," upozorňuje Klára Kalíšková. Právě zde by tedy měl sehrát pozitivní roli stát, který upraví pravidla rodičovské a mateřské a mimo jiné vyhradí její část otcům. Ti se pak mohou stát hybateli změn, když přijdou za svým zaměstnavatelem s tím, že takovou možnost chtějí využít. A firma naopak dostane příležitost zjistit, že to nemusí být žádná katastrofa, zvlášť pokud půjde rodičovskou čerpat částečně, a ponechat si třeba půl úvazku.
Související články: